Debata „Bez politické korektnosti“ je již ustálený formát Institutu 2080, kdy docent Petr Robejšek pokaždé s jiným významným hostem debatuje na aktuální témata a následně se do diskuse zapojí také publikum. V úvodu vždy Robejšek hovoří o tom, co podle něho znamená politická korektnost.

„Politickou korektnost odvozuji od sporu o to, kdo má právo definovat to, co je skutečnost. Kdo má právo říci: věci jsou černobílé, černé nebo pruhované. Jestliže hovoříme o politické korektnosti, pak ve skutečnosti mluvíme o hypotéze, když některé věci pojmenujeme určitým způsobem, ony se stanou takovými, jakými je označujeme. A když o některých věcech nemluvíme, přestanou existovat. Každého z vás jistě napadne pár příkladů ohledně toho, co se nesmí říkat, co se může říkat a co se musí říkat. Ty starší mezi vámi jistě napadne vzpomínka na to, co zažili za minulého režimu. Pro mě je to hodnotově neutrální zjištění, nejde o srovnání s komunistickou minulostí a současností,“ uvedl Petr Robejšek.

Zásadní podle jeho slov je, aby existovala konkurence názorů. „Když ale některé názory zakážu, neexistuje konkurence názorů, a tím pádem se společnost, ve které se tato praxe prosadí, ochuzuje o potenciál vědění,“ uvedl.

Následně se docent Robejšek obrátil na Tomáše Pojara s tezí, že za dané situace jedinou akceschopnou entitou na evropské úrovni jsou národní státy. „Než odpovím, byl jsem obohacen o jeden nový termín z branže politické korektnosti, který je používán ve Švédsku, a to je ‚myšlenkový koridor‘. Takže se musíte vejít do myšlenkového koridoru, jinak jste považováni za extremisty. Problém je, že ten myšlenkový koridor je tak úzký, že je za extremistu považován skoro každý. Ať na pravici nebo na levici. Vede to samozřejmě k deformaci švédského politického systému,“ zmínil nejprve Pojar.

„Jsem také přesvědčen, že národní státy, a to nejen primárně v pojetí etnickém, jsou základním pojítkem bez ohledu na to, že každý stát do určité míry část suverenity předal,“ konstatoval Tomáš Pojar.

Petr Robejšek se dále věnoval globalizaci. „Touto otázkou se zabývám dlouho. V kontextu globalizace dlouho panovala představa, že se státy rozplynou v něčem širším a nadnárodním. Když se ptáme, jaký by to mělo smysl, klasická odpověď byla, že problémy jsou tak rozsáhlé, že to mohou vyřešit jen nadnárodní struktury, národní na to nestačí. Podstatné je to, který systém je funkční. OSN jsou institucí, která problémy skutečně řešit nemůže. Může domlouvat, nastiňovat a organizovat dobrou vůli. Ale jak si někteří vizionáři představovali, že OSN vytvoří budoucí světovou vládu, tak nevím, co bude za padesát let, ale zatím to určitě fungovat nemůže,“ je přesvědčen Robejšek.