„Víte, kolik žije v Česku muslimů?“ otázal se v jedné chvíli ministr plné auly Technické univerzity v Liberci, kde převažovali mezi návštěvníky debaty její studenti, a otázky kladli oni. Odpovídal přitom na dotaz studenta, jak se staví k přijetí syrských sirotků do České republiky.
„Myslím, že sebevědomá země, která má deset milionů obyvatel, by neměla mít problém přijmout čtyřicet sirotků, i kdyby to byli mladiství,“ sdělil. Má to podle něj tři důvody. První je pragmatický. „V Evropské unii se neustále řeší migrační politika, jak ji nastavit, a opakovaně se objevují návrhy na povinné kvóty na přejímání azylantů. My kvóty opakovaně odmítáme. Dobrovolné gesto, které si rozhodneme sami, nám může vyjednávací pozici vylepšit, než když neustále říkáme ne, ne, ne,“ řekl Tomáš Petříček.
Druhý je dle něj humanitární, vzhledem k tomu, že v Řecku v uprchlických táborech počet lidí neustále roste. „Jenom v jednom z táborů na ostrově Lesbos se za rok počet uprchlíků zvýšil z devíti na šestnáct tisíc. Čeká je zima. Gesto, které někomu pomůže v této situaci, bychom měli být schopni udělat,“ sdělil.
Třetím důvodem je fakt, že tito nezletilci budou jinak vystaveni vlivům, které my nechceme. „Ve chvíli, kdy dostanu možnost chodit v Česku do školy, být součástí rodiny, která se o ně chce postarat a na nějakou dobu jim dát domov, to vše může předcházet tomu, že budou vystaveni tlaku nějakých radikálních skupin,“ je přesvědčen Petříček.
Poté se právě ministr zeptal na počet muslimů v Česku, což nikdo z přítomných nevěděl. „25 až 30 tisíc. Věřím zpravodajským službám, které potvrzují, že česká muslimská obec je umírněná, sekularizovaná. V takovémto muslimském prostředí ty děti se můžou naučit islámu v podobě, která je lepší, než když se ho budou učit od nějakého radikálního imáma či od radikálních uprchlíků v těch táborech,“ vysvětlil.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban