Černochová působí v Praze 2 na postu starostky již čtvrté volební období, ale právě to současné je podle ní nejsložitější. „Tohle volební období je pro mě jedno z nejhorších. Společnost je čím dál více rozdělená. Na tuhle práci je mít potřeba i silný žaludek,“ prohlásila Černochová s tím, že kdyby na komunální úrovni do politiky od 90. let promlouvali Piráti nebo Zelení a další aktivisté, Praha by vypadala úplně jinak, protože by se nejspíše vůbec nic nepostavilo. „Koalice PirStan dneska není pro nás nepřítelem, ale já budu držet palce zejména STAN, aby lidé v rámci té koalice volili je a měli tak v Poslanecké sněmovně nad Piráty převahu,“ řekla Černochová v rozhovoru na serveru Idnes.cz.

Kvůli vládě Pirátů na pražském magistrátu podle ní už mnoho let stagnuje vývoj Prahy. „Za éry Pavla Béma byla Praha v rozkvětu a probíhalo mnoho velkých staveb, byl rozpohybovaný trh s bydlením, byl platný nějaký územní plán a lidé věděli, podle čeho mají stavět. Dělaly se velké stavby, které financovala Praha a my jako starostové jsme to s primátorem vždy řešili, a to se dnes neděje. Ta doba, kdy se to město budovalo, tak mi to chybí. Rozhodnutí se dnes dělají nyní na sílu. Koalice se rozhodne, že uzavírku udělá a nás se nikdo neptá,“ pokračovala Černochová s tím, že zejména v Praze 2 má zkušenosti s Piráty tristní.

V debatě také padl dotaz, zda dokáže ve volbách porazit Piráty a STAN. „Doufám, že ano a udělám proto vše. Jako strana si děláme vlastní průzkum a podle posledních dat si stojíme zatím lépe jak Piráti a STAN. Teď to bude na voličích,“ uvedla Černochová.

Ta v úvodu rozhovoru řešila problematiku genderu, která je podle ní přeceňovaná. „K věcem kolem genderu se stavím zdrženlivě, dlouhé roky jsem byla zástupcem starosty v Praze 2 a vůbec mi to nevadilo, stejně jako jsem byla na kandidátce vždy vedena jako lídr,“ řekla s tím, že se vyhýbá slovům jako lídryně nebo hostka pořadu, protože je to podle ní prznění češtiny a každý pozná, že je žena i bez těchto oslovení.

„Kvóty pro ženy jsou nesmysl. V mé pozici jsem se nikdy nesetkala s tím, že bych musela nějak upozorňovat, že jsem žena. Možná v jiné straně to mají ženy složitější, ale v ODS ne, navíc si myslím, že zrovna v Praze 2 je těch žen skoro polovina i v rámci ostatních stran. Podle mě toto jen odvrací pozornost od těch podstatných problémů, které musí společnost řešit a v žádném případě by se pozice neměly obsazovat podle nějakých kvót, to je prostě špatně,“ má jasno Černochová.

„Je ale pravda, že v armádním prostředí, na které se ze své pozice na Výboru pro obranu zaměřuji, určitá míra mužského šovinismu je. Ale to je na té nižší úrovni, s lidmi, se kterými komunikujeme, tam tento problém určitě není. Možná jen některé laiky štve, že těm mužům kecám do těchto věcí, přestože jsem si neprošla vojenskou službou,“ řekla s tím, že ale absolvovala několik vojenských cvičení.

Černochová se vrátila také ke třem ženám, které byly v čele Ministerstva obrany. Všechny tři podle ní nebyly dobrou volbou na takový post. „Měli jsme Vlastu Parkanovou, která vlastně doteď chodí  k soudu kvůli nákupu letounů Casa a pak jsme měli vlastně osmidenní ministryni paní Karolínu Peak, která než si stihla přinést krabici s fotkami manžela, psa a dětí, tak z resortu odešla. No a pak byla Karla Šlechtová, která tam přecházela z jiného ministerstva a byla v problémech kvůli předchozí práci Martina Stropnického,“ představila znalosti české politické scény Černochová.

„Já se věnuji také oblastem obrany, armády, ale i vnitřní bezpečnosti nebo místnímu rozvoji, takže těch možností na uplatnění v nějakém resortu je víc, ale ta obrana je mi v tuto chvíli nejbližší. Ale uvědomuji si, že jsem žena a že to může někde působit ten otazník, protože z minula nemáme úplně pozitivní zkušenosti s mými kolegyněmi. Ale je to v rukou voličů, takže uvidíme,“ uvedla Černochová.

Považuje za velikou prohru vývoj situace v Afghánistánu, odkud se po dvaceti letech stáhli vojáci NATO. „Afghánistán považuji za politickou prohru, ne vojenskou. Mělo se to řešit jinak. V řadách afghánských vojáků nebyla vůle bojovat. To je pro nás memento, že ani sebelepší výzbroj nic nezmění, pokud vojáci nechtějí bojovat. Proto by naše vojenská strategie v rámci NATO měla projít změnou, protože třeba export demokracie do zemí Blízkého východu nebo severní Afriky dlouhodobě selhává. Měli bychom se radši vrátit k tomu, proč bylo NATO založeno, a to je ochrana států, které jsou v alianci,“ má jasno Černochová.

Zároveň odmítá velkorysou migrační politiku, jakou má nastavenou třeba sousední Německo. „Můžeme přijímat pouze tolik migrantů, kolik jich zvládneme integrovat. Jinak bychom dopadli jako v okolních zemích. Nic zásadního v migrační politice nás nyní nečeká. Musíme vědět, co s těmi lidmi budeme dělat. Teď tu máme lidi z Afghánistánu a je nutné jim zajistit práci, školy a základní podmínky. Komunální politici by se měli také zapojit,“ dodala Černochová.