„Dle mého názoru iniciovat nedůvěru vládě je legitimní krok opozice, který umožňuje naše demokracie. Čtyři měsíce před sněmovními volbami však vyvolat případnou politickou krizi mi připadá od opozice jako velmi nešťastné řešení. Ať se občané rozhodnou o důvěře k politickým subjektům ve sněmovních volbách 8.–9. října,“  okomentoval pro PL.cz poslanec za Středočeský kraj Milan Pour (ANO) vyslovování nedůvěry vládě, které proběhlo ve čtvrtek 3. června.

A proběhlo neúspěšně, vládě důvěra vyslovena nebyla. Co by se však stalo, kdyby se záměr opozice vydařil a skutečně k vyslovení nedůvěry došlo? „Pokud by Poslanecká sněmovna 101 či více hlasy vyslovila vládě nedůvěru, musel by dle Ústavy ČR předseda vlády spolu s ministry podat demisi do rukou prezidenta republiky. Potom by měl všechny trumfy v rukou prezident republiky. Mohl by pověřit vládu, jejíž demisi přijal, vykonáváním jejich funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády po sněmovních volbách. Pro tuto variantu, to znamená vládu v demisi, vyslovil již dříve prezident republiky v médiích svoji podporu. Nebo by mohl rozhodnout o úřednické vládě, což by bylo horší řešení, které by se asi nelíbilo koalici ani opozici,“  vysvětlil.

Po dopoledním odchodu komunistů ze sálu bylo všem jasné, že 101 hlasů opozice nedosáhne

Nabízí se otázka, zda měla opozice – která hlasování o nedůvěře vyvolala – připraven nějaký životaschopný plán pro případ, že by jim jejich záměr skutečně vyšel. „Když se ještě ohlédnu několik měsíců zpátky, tak například koalice Pirátů a STAN hlasování o nedůvěře nepodporovala a prosazovala raději cestu rozpuštění Poslanecké sněmovny. Později však zjistili, že to není průchozí a uchýlili se k návrhu vyslovit nedůvěru vládě,“ připomíná poslanec.

„Nikde, ani na plénu Poslanecké sněmovny, ani v médiích jsem se však nedozvěděl, jaký plán má opozice v případě vyslovení nedůvěry vládě. Přece museli vědět, že za tak krátkou dobu se mnoho věcí před sněmovními volbami i v případě vládních změn stihnout nedá. Opozice neměla předem dohodnutou, a tím i jistou většinu v Poslanecké sněmovně při hlasování o nedůvěře vládě. Rovněž jsem nezaznamenal žádné připravené nosné téma, kterým by opozice oslovila další poslance a voliče, a také nezazněla žádná konkrétní jména na případnou změnu vlády,“  povšiml si.

Také se vyjadřuje ke skutečnosti, která je pro mnoho běžných lidí málo pochopitelná. A to, že i když komunisté oznámili, že odejdou ze sálu a bylo jasné, že nedůvěra vládě vyslovena nebude, přesto poslanci až do pozdních večerních hodin řečnili a řečnili. Jaký má podobné počínání smysl? „Tak pro opozici to určitě smysl mělo, jinak by poslanci opozičních stran tak dlouho neřečnili. Je zřejmé, že cílem opozice byla kritika vlády v přímém přenosu ČT24 v rámci předvolební kampaně, kterou opoziční strany či koalice již před několika týdny veřejně zahájily. Po dopoledním odchodu komunistů ze sálu bylo všem jasné, že 101 hlasů opozice nedosáhne, takže vše, co následovalo poté, se stalo fraškou,“  domníval se.

Poslouchal podle něho někdo tento maraton projevů? „Byl jsem sám překvapen, když mi druhý den po schůzi Poslanecké sněmovny volali či psali občané, kteří reagovali na vystoupení poslanců na plénu Poslanecké sněmovny. Nejvíc jim vadilo vzájemné slovní napadání některých poslanců. Takže je evidentní, že někteří občané tuto mimořádnou schůzi sledovali,“  prozradil Milan Pour.