Publicistka Fatima Rahimi píše pro Deník Referendum, rozhodla se tu odpovědět na nenávistné e-maily, které občas dostává. Dočítá se v nich, že jí před lety Češi pomohli a ona si teď dovoluje je kritizovat. Novinářka je prý vděčná za to, že dostala pomocnou ruku, ale je přesvědčená, že není nic špatného na tom, když je k české společnosti kritická.

„Například podle politologa Pavla Barši je integrace ‚procesem posilování soudržné společnosti, a to hledáním kompromisu mezi přizpůsobením se nově příchozích původní populaci a udržením jisté vlastní skupinové identity. V takto vnímaném interaktivním procesu integrace dochází ke vzájemnému přizpůsobování a proměně nejen nově příchozích, ale také místní společnosti‘,“ ocitovala novinářka výklad, podle něhož není její povinností jen vděčně mlčet, ale má právo se zapojovat do veřejné diskuse.

• Celý článek naleznete zde.

Novinářka uznává, že musí být solidární s ostatními členy společnosti a musí ctít jejich právo na svobodu projevu, ale platí to i obráceně. I ona by měla mít právo vyjádřit názor a společnost by s ní měla jednat solidárně.

„Jako dítě z uprchlické rodiny jsem si osvojila jazyk, navštěvovala jsem české školy, zajímala jsem se o historii, četla jsem českou literaturu, znám Evu a Vaška a jejich Bílou orchidej a oblíbila jsem si svíčkovou. Měla bych být ale poslušná a mlčet? Poslušnost podle mě není evropskou hodnotou. Kritické myšlení se v Evropě pěstovalo už od dob antického Řecka. Moje Evropa je kritická Evropa,“ uzavřela svůj text.