Dienstbier mimo jiné odpovídal i na otázku, proč se takové útoky vlastně udály. Podle ministra existuje ve společnosti určité napětí a strach z něčeho neznámého. „A možná také proto, že tu byla jistá tolerance nebo dokonce nadbíhání některých politiků určitým extremistickým postojům. A to samozřejmě u některých radikálů může vyvolávat dojem, že jejich postoje jsou legitimní. Že je v pořádku je dávat otevřeně najevo. Myslím, že toho by se měli politici vyvarovat,“ uvedl Jiří Dienstbier.

Policie by měla být posílena

Přiznal, že o problematice bude na jednání vlády jednat se stranickým kolegou, ministrem vnitra Milanem Chovancem. „Na vládě v bodu ‚různé‘ bychom se k tomu mohli dostat a domluvit se na nějakém dalším postupu. Co mě bude zajímat, je, jak vnímá Ministerstvo vnitra vývoj v této oblasti. Tedy narůstání různých typů extremistické činnosti, jak je na to policie připravena. Myslím, že je legitimní debata, zda má policie dostatečné kapacity v této oblasti. Ať už personální, technické, nebo finanční. Myslím, že je možné se bavit i o tom, že by policie v tomto směru měla být posílena, a také jak jsou policisté připravováni na to, aby čelili efektivně právě takové trestné činnosti a nárůstu nenávisti ve společnosti,“ konstatoval ministr.

Že je uprchlická krize řízená? To je úplný nesmysl

Někteří komentátoři uvádějí, že uprchlická krize je řízená. Něco takového Dienstbier odmítá. „To považuji za úplný nesmysl. O řízení nějakého exodu nebo migrace lze hovořit pouze ve vztahu k převaděčům, ti možná mají zájem na tom, aby byl organizovaný a aby pokračoval co nejdéle, protože je to pro ně zdroj zisku. Ale že by tam byl jakýkoliv konspirační záměr organizovat exodus do Evropy, považuji za naprostou pitomost. A nejsou pro to ani žádné důkazy,“ uvedl. Nicméně přiznal, že situace je vážná bez ohledu na míru organizovanosti tohoto exodu.

Extremismus narůstá

Podle ministra se v naší zemi rozmáhá extremismus. „Víme i o dalších útocích, které ani nebyly zaznamenány. Protože oběti těchto útoků ze strachu nechtěly tu věc ani oznamovat. Takže i pod povrchem je toho mnohem více, než je takto viditelné. Myslím, že je zjevné, že extremismus a jeho projevy narůstají,“ prohlásil Dienstbier.

Kritizoval také prezidenta Miloše Zemana za některé jeho kroky. „Miloš Zeman je dostatečně inteligentní člověk na to, aby věděl, jaké jeho činy mají dopady, a o to hůř hodnotím jeho praktické kroky až po ty symbolické, jako když se postaví vedle největšího extremisty na pódiu 17. listopadu. Zeman vše využije ve svůj prospěch, a to bez ohledu na rozkladné dopady, které to na společnost má,“ uvedl s tím, že něco v tomto směru prezidentovi vysvětlovat by považoval za ztrátu času.

Slova odsouzení připomínala povinné cvičení

Tématu se na vlnách veřejnoprávního rozhlasu věnoval také politolog Lukáš Jelínek. Nejprve připomenul, že politici skandální útok na pražskou Diakonii, kavárny a obchody zapojené do sítě HateFree Zone, odsoudili. Jenže slova odsouzení do značné míry připomínala povinné cvičení. „Z davu se vymknul jen předseda zelených Matěj Stropnický. Prohlásil, že premiér a ministr vnitra mají především přijít s jasným integračním plánem pro uprchlíky a souběžně vyhlásit nesmlouvavý boj proti jakýmkoli projevům nenávisti, i kdyby měl zahrnovat mimořádná opatření,“ uvedl Jelínek.

Celý text včetně audionahrávky je ZDE

Podle něj se „něco dít“ mělo už dávno. „Natvrdo u nás lze jít za katr například za podněcování k nenávisti a za projevování sympatií k hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod,“ naznačil Jelínek, co by se mělo vlastně dít.

Nebránil by se ani radikálně demokratickým stanoviskům prezentovaným představiteli etablovaných stran. „Být radikální totiž neznamená být extremistický či nedemokratický. Radikální charakter například měl už v roce 1988 ustavující manifest Hnutí za občanskou svobodu Demokracie pro všechny,“ naznačil možnost dalšího postupu demokratických sil.

Strany a politici by měli stát důsledně za svým programem

Podle Jelínkova názoru lidé stojí o názorovou čitelnost a vyhraněnost. A také o politiky, kteří si stojí za svým, ať už to z nich momentálně dělá miláčky, nebo nepřátele davu.

Proto by prý v českém prostředí plném opatrnosti a pohodlnosti pro začátek stačilo, aby etablované strany, ministři, poslanci a senátoři důsledně stáli za svým programem, v praxi ho neobcházeli, ale naopak důsledně prosazovali. „Což se týká i vztahu k porušování harmonického soužití, šíření strachu a nenávisti, k němuž víkendové útoky měly vést,“ dodal Jelínek.