Podle komentáře Jiřího Pehe je vnitrostranické referendum spíše záležitostí populistických hnutí než stabilních stran, kde vnitřní demokracie funguje přece jen poněkud systematičtěji. „Navíc už jen vyslovením tohoto návrhu Sobotka vyjevuje, že si není svojí pozicí ve straně zdaleka tak jistý, jak by naznačovala jeho prohlášení po vítězném souboji s tzv. pučisty,“ dodává Pehe ve svém komentáři pro Český rozhlas.

Sobotka je podle něj v kleštích. Pokud se mu nepodaří sestavit vládu, nepochybně se proti němu opět zformuje dočasně uspaná stranická opozice, nepochybně i s podporou prezidenta Zemana. Vládu ale nesestaví, pokud svým koaličním partnerům neustoupí v některých bodech, které část sociální demokracie považuje za nedotknutelné. Nechat si za těchto okolností schvalovat koaliční dohodu členstvem je podle Pehe velké riziko.   

Obdobně píše i Jindřich Šídlo na komentářové stránce Hospodářských novin. Ten ironicky poznamenává, že Sobotka se k riskantnímu kroku rozhodl pravděpodobně proto, že povolební situace v jeho straně je idylická a jednání o nové vládě jedou jako expres.

Uplatněním zásad přímé demokracie podle něj musí Sobotka nepochybně potěšit Tomio Okamuru, je však otázkou, co se stane, když mu spolustraníci koaliční kompromis neschválí. V tu chvíli by prý nejspíš opět nastala chvíle pro prezidenta Zemana. Nechce se prý věřit, že by zrovna po tomto předseda ČSSD toužil.

K rozmluvení vnitrostranického referenda přidává Šídlo Sobotkovi ještě jeden argument. Připomíná, že celostranické hlasování použila ČSSD v polistopadové historii pouze jednou. Bylo to v roce 2002, když hledala svého kandidáta do prezidentské volby. A tento prvek vnitrostranické demokracie měl podle komentátora takový úspěch, že se z této epizody ČSSD nevzpamatovala dodnes.