„Mě se ptali, čím jsem výjimečný, že jsem se stal mediálně známý. A jestli jsem něčím výjimečný, tak tím, že jsem úplně obyčejný. Já opravdu to, co dělám, je obyčejná medicína založená na vztahu. V podstatě já supluju venkovskýho doktora, který znal rodinu, děti. Věděl, jak to v té rodině chodí. A když někdo z té rodiny onemocněl, tak dokázal velice rychle zasadit ten problém do souvislosti života té rodiny a poradit mu, co ten člověk dělá. Poradit mu, jak má změnit chování, aby se uzdravil, a ono v tom globálním měřítku je to ale úplně stejné. Ta nemoc civilizace je součtem nemocí těch jedinců, což vypovídá o způsobu chování. Takže já nečekám žádného spasitele, že přijde, že zvolíme vůdce osvíceného, který nás spasí. Spasit může člověk jenom sám sebe,“ poznamenal Hnízdil na otázku, zda může normální, tudíž obyčejný člověk, který vědomě chce být obyčejný a chce žít svou přirozenost, vyléčit sebe i své okolí.

„Já vidím jedinou šanci ve změně způsobu chování a myšlení každého jednotlivce. Ale spousta lidí, když jim povím: Podívejte se: Tak buďto já vám poradím, jak se máte změnit, způsob chování, života, abyste se uzdravil, ale bude vás to stát čas, úsilí a spoustu práce. To je cesta dlouhá, ale je to cesta k uzdravení. Nebo si můžete nechat předepisovat prášky, ty nemoci v podstatě zatlačit, zakrýt, potlačit, ale budete se léčit do úplného uléčení. To není cesta k uzdravení. To je cesta potlačování příznaků. A teď jde o to, jestli člověk zvolí, jestli najde tu odvahu a podívá se na sebe do zrcadla, protože ta nemoc je vlastně nastavené zrcadlo, nebo zvolí tu cestu potlačování příznaků. Bohužel velká většina pacientů a lidí volí tu snadnější cestu, že se odevzdá nějakému lékaři nebo vůdci, a on se o něj postará. Vidíte, kam to vede, když jsme se odevzdali. Spousta lidí má touhu neustále se někomu odevzdat, že on mu zajistí zdraví, bezpečí, jídlo, v podstatě ten Babiš o nás pečoval jako o dobytek. Nahnal nás do stájí, nasypal ten šrot a vy mě zvolte, já se o všechno postarám,“ dodal Hnízdil.

Vysvětlování pacientům

Hnízdil se dlouhodobě věnuje medicíně, která zhodnocuje celkový stav pacienta, jeho psychosomatiku, a tudíž se tak odlišuje od trendu ve velkých nemocničních zařízeních. „Moje práce je opravdu jednoduchá. Mám dvě atestace. Ctím klasickou medicínu, využívám i léky a diagnostickou techniku. Ale zásadní informace je, to mě vyškolil můj učitel: Každá nemoc je informace. Informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách, partnerských, pracovních, společenských, žije. Informace o tom, že dělá ve svém životě nějakou chybu. A mým úkolem je tu chybu najít. Vlastně vysvětluji pacientovi, co mu tělo nemocí sděluje. To jde velice rychle, ale je potřeba si to dát do souvislostí. Zajímám se o jeho tělesný stav, duševní stav, o jeho starosti, radosti, rodinu, práci, v podstatě je to o kontextu toho jeho stonání. A pak mu vysvětlím, kde je problém, a pokud on to akceptuje, tak se uzdraví,“ sdělil Hnízdil. 

„Já jsem takhle začal fungovat na klinice a lidi se mi začali uzdravovat. To byl můj konec. To mi okamžitě vedení nemocnice sdělilo, že to je sice hezké, jak se pacientům věnuji, ale že vykazuji polovinu bodů pro pojišťovnu oproti kolegům. Že od toho tam nejsem. Skutečně ten systém výkonový je založený na tom, že se musí hodně diagnostikovat, hodně léčit a ti lidé se musejí vracet. Ve chvíli, kdy by se ty jejich problémy, a u naprosté většiny by to šlo, řešilo tímto komplexním způsobem, tak celá ta konstrukce medicínsko-farmaceutického komplexu – pojišťovny, farmaceutické firmy, ministerstva – tak se ukáže, že je úplně zbytečná,“ dodal Hnízdil. 

Ten se nedávno rozhodl vyloučit Českou lékařskou komoru ze svého společenství s tím, že raději přejde do pozice léčitele než mít něco společného s komorou. Co jej k tomuto kroku vedlo? „Já jsem ten krok dlouho zvažoval, je to skutečně krajní krok. Jsem léta, zejména během covidu s kolegy, bombardoval lékařskou komoru podněty, kde jsme upozorňovali na závažná pochybení v souvislosti s vyhodnocováním PCR testů, plošným nošením roušek, riziko vakcín, lockdowny, a pokud komora vůbec reagovala, tak jedině urážlivě. Skutečně nás označovali za dezinformátory, zlehčovače, popírače, dokonce disciplinární komise projednávala návrh na moje vyloučení z lékařské komory, s tím, že teď se ukazuje, že naprostá většina těch našich připomínek a podnětů byla pravdivá. Nepustili nás, my jsme s kolegy chtěli udělat konferenci v lékařském domě, na který jsme přispěli finančně, za léta své praxe odhaduji, že jsem na příspěvcích zaplatil možná 150 000–200 000. Nepublikovali jediný text v časopise, totální embargo, nic. Takže vyčerpali jsme s kolegy všechny možnosti. Já tak zásadně nesouhlasím s tím, co komora předváděla během covidu, z hlediska profesionality i etiky, že jsem se skutečně rozhodl... Já nechci s tím bojovat, ale nechci s tím mít nic společného,“ poznamenal Hnízdil, proč ukončil členství v komoře.