„Na velkém kameni u vchodu do mezarje - muslimského pohřebiště ve srebrenických Potočari – je vytesána cifra 8.372. Má představovat počet „popravených nevinných muslimských mužů a chlapců“. Do kamene vytesaná cifra je zhmotněním narativu – příběhu, pohádky - který od konce války v Bosně šíří média v zemích Západu (rozuměj členské země aliance NATO). Opakují ho politici, novináři, západní ambasády tlačí na srbské politiky, aby i oni přikývli této verzi. Ale Srbům se do toho nechce. Vědí, jaká jsou fakta, a ta příběhu o 8372 popravených odporují,“ píše Dvořák v úvodu svého textu, který PL poskytl.

Režisér a dokumentarista nejprve vysvětlil, jak to v Srebrenici, starém hornickém městečku dříve fungovalo. „Žili tu vedle sebe bosenští Srbové i muslimové - Poturčenci, potomci Srbů, kteří přijali islám. Za Titovy Jugoslávie získali bosenští muslimové statut zvláštního národa a začali se psát s velkým M – Muslimové. Podle logiky tehdejšího jugoslávského vedení by se například Češi mohli národnostně dělit na Katolíky, Husity, Protestanty a největší z místních „národů“ – Ateisty. Každý uzná, že je to hloupost, ale v Bosně se tak stalo. Dnes, aby to nebilo tak do očí, byli přejmenováni na Bosňáky, Bosance, Bosňany či Bošňáky,“ připomíná.

• Celý text čtěte ZDE

Problémy dle jeho slov začaly přicházet, když se hroutila Jugoslávie. Tehdejší vůdce bosenských muslimů Izetbegović totiž chtěl vytvořit jednotný stát řízený podle islámského práva šaría. Václav Dvořák následně obsáhle popisuje příčiny konfliktu a průběh válečných let. Zvláště zdůrazňuje často nevzpomínané nájezdy krvavých muslimských jednotek Nasera Oriće, který vyhlazoval celé srbské vesnice kolem Srebrenice.

Podle oficiálních výkladů při dobytí Srebrenice bosensko-srbské jednotky pod vedením generále Ratka Mladiće povraždily přes osm tisíc mužů – civilistů. To Dvořák zpochybňuje od samého počátku a využívá argumenty četných studií včetně konkrétních vědeckých zkoumání.

„Profesor Dunič, patolog, provedl pro soud ICTY obdukci 3.200 těl, které mu soud poskytl ke zkoumání. Uvedl, že z nich jen 405 bylo prokazatelně popravených (pásky na očích, svázané ruce nebo obojí), dalších asi 560 bylo střeleno kulkou ze samopalu. Ti mohli být popraveni, ale stejně tak mohli zahynout v boji. Ostatní zahynuli prokazatelně v boji (zranění střepinami, roztrhaná těla jako následek výbuchu a podobně). Profesor Dunič měl svou závěrečnou zprávu předložit Haagskému tribunálu na jaře tohoto roku. Den před svým vystoupením zemřel na hotelovém pokoji v Haagu,“ shrnuje Dvořák.

Právě dnes, 11. července 2016 dopoledne dle jeho slov opět nejspíš proběhlo pohřbívání nových obětí v Srebrenici-Potočari. „Je to ohavná hra s lidskými ostatky. Je odporné, jak lidský smutek a utrpení je zneužíváno v podvodných mocenských hrátkách. Je odsouzeníhodné neustálé rozdmýchávání etnické a náboženské nenávisti pro upevnění imperiálního postavení na Balkánu. Je také ohavné neustálé šíření propagandistických lží médii, lží, které byly již dávno vyvráceny fakty,“ sděluje nekompromisně režisér.

„Po letech můžeme konstatovat, že díky srbskému vzdoru se v Bosně a Hercegovině nepodařilo ustavit islámský stát. Zatím. Na muslimské straně takové tužby stále jsou. V srbském parlamentu – skupštině – se právě v těchto dnech snaží proamerická 5.kolona prosadit „rezoluci o masakru ve Srebrenici“. Opakuje se tak pokus z roku 2010, kdy podobná rezoluce neprošla. Kauza „Srebrenica“ je tedy stále živou, vytváří nová a nová napětí, živí nenávist,“ dodává Václav Dvořák.