Jako každý rok Česká televize zařadila na Štědrý večer novou pohádku. Tentokrát od režiséra Tomáše Pavlíčka. Ten ještě vánoční pohádku netočil. A podle reakcí diváků bude lepší, když už další točit nebude. Pohádka má na Česko-Slovenské filmové databázi momentálně 27 % ze sta a počet recenzí se blíží třem stům. Více než polovina z nich dává filmu buď jednu hvězdičku nebo žádnou. 

S tímto hodnocením se dá těžko polemizovat. Pohádce lze ledacos vytknout, ale to se dá skoro u všeho. Ono ale hlavně není v podstatě za co chválit.

Jednak jsou zde výkony herců, které byly mizerné. Postavy zní, jako by dialogy četly, u většiny z nich jejich předváděné emoce absolutně neodpovídají situaci, ve které by postavy měly být. Vyhlášení války, loučení se sestrou navždy, to jsou situace, ve které by postavy měly ukázat hněv, smutek nebo zoufalství, ne jen naštvaně či smutně situaci okomentovat.

Menší výjimkou jsou herci Michal Isteník v roli komořího, jehož výkon je adekvátní, byť ne skvělý, a Josef Trojan, který sice také nepředvádí úplně hvězdný výkon, ale u postavy zakřiknutého intelektuálního trouby sedí tento výkon mnohem lépe než u ostatních, zvláště jeho klasické „trojanoviny“. Kdo má tendenci se nechat týrat vánočními pohádkami ČT dlouhodobě, může si povšimnout, jak podobná je postava prince Felixe a dobráka Tobiáše z loňské pohádky Klíč svatého Petra. Hlavně jak podobní jsou si Josef Trojan a Filip Březina a jak asexuálně hrají své postavy.

Fotogalerie: - Polévka od primátora

V tom ale nejsou zdaleka sami. Princezny jsou sice hezké, ale dřevěné. Těžko říct, zda proto, že neumí hrát, nebo se s takovými dialogy nedalo nic dělat. Asi to první, vzhledem k tomu, jak se princezny chovají, i když nic neříkají. Stejně tak zlá královna, která je sice technicky vzato krutá, vyhlašuje válku, odsuzuje lidi na smrt, ale velmi nudným, nezáživným způsobem, asi jako protivná ředitelka na střední škole. Celé pohádce tím pak chybí schopnost přesvědčit diváka, že se má o postavy zajímat, že má děj brát vážně a že nemá přeladit na nějaký jiný kanál.

Dialogy jsou skutečný kámen úrazu. Všichni mluví moderně, ale zároveň extrémně škrobeně, jak je to v produkci České televize zvykem. V hlavě mi utkvěl zejména moment, kdy jedna postava varuje druhou: „Výdřeva, pozor na hlavu.“ Vím, co je to výdřeva, ale nejsem si jist, zda to budou vědět i děti, které by se na pohádku měly, alespoň teoreticky, dívat. Druhá věc je, že dotyčná postava nepůsobí jako někdo, kdo by měl tento důlní terminus technicus znát a používat. Ještě horší je ale replika: „Omlouvám se, ale tvůj příkaz je neproveditelný.“ Jedná se o situaci, kdy princezna tváří v tvář loupežníkovi s bambitkou začne se zářivým úsměvem vysvětlovat, jak může mít buď ruce nad hlavou nebo odevzdávat cennosti. Zní to ale spíše jak chybová hláška z počítače. V celé pohádce je asi jen jedna vtipná hláška, když spadlé princezně strážný říká: „Víte, že lidi neumí lítat?“

Nicméně, některé dialogy by možná nezněly tak špatně, kdyby je říkali herci, kteří se na to hodí. Z Prince a Večernice vykradl scenárista postavy pánů Slunce a Měsíce. Jenže během castingu někdo zapomenul na to, že dotyčná postava by neměla znít jako hlas prodavače pojištění, který někdo prožene plechovou trubkou. Světlá výjimka je pán podsvětí. Ten skutečně zní tak, jak by měl. Možná proto, že jeho herec jako jeden z mála v pohádce tuší, co je to dikce. 

Už jen malá vada na kráse jsou bojové scény. Protože scenárista potřeboval princezny rozdělit podle vlastností na chytrou, krásnou a bojovnou, musí jedna z princezen bojovat. Vytvořit zdání uvěřitelně bojeschopné ženy je těžké i pro hollywoodskou produkci, tím více pak pro českou pohádku. Ta nepřekvapivě v této oblasti absolutně selhává ve všech dvou bojových scénách, a to tak, že to nevypadá, jako by se někdo vůbec snažil o nějakou choreografii.

Čemu nelze moc vytknout, jsou kostýmy. Byť se člověk může ptát, proč vypadají stráže jednoho království skoro přesně jako francouzští kyrysníci a proč má otec král na sobě neustále královský župan, i při oficiálních příležitostech, většina kostýmů nepůsobí, jako že by byla na poslední chvíli sehnaná z půjčovny. Taktéž interiéry hradu Bouzov a zámku Hrubý Rohozec jsou dostatečně pohádkové. Ironicky to pohádce ale nepomáhá, protože profesionální kulisy jen u diváka vzbuzují dojem, že má pohádku brát vážně, ne jako amatérskou produkci, které lze leccos prominout. Mizerný výkon se snáze odpouští u ochotníků v Horní Dolní než v Národním divadle. Člověk se potom ptá: Kolik peněz to muselo stát, když je to přitom taková hrůza? Vlastní kapitolou je scénář. Děj pohádky skáče z místa na místo a má jen velmi malou kontinuitu. Kromě toho je extrémně předvídatelný, protože je prozrazen hned na začátku a probíhá v podstatě bez jakéhokoliv dějového překvapení.

Již před uvedením pohádky panovaly obavy, že bude zkažena inkluzí „moderních“ témat. Ač tato témata jako „časy se mění, teď mohou na námluvy i ženy“ nebo „těžba je špatná, ničí krajinu, kvůli ní nemáme vodu“ pozorného diváka zatahají za ucho, nejsou zdaleka takovým problémem, jako odbytá práce herců a scenáristů. Celkově jsou Tři princezny snadno zapomenutelnou pohádkou, která sice nepotěší, ale zároveň neurazí natolik, aby byl nějaký extrémní důvod si ji pamatovat. Zbývá jediná otázka, proč se vlastně točila?

Autor je redaktor ParlamentníListy.cz

Psali jsme:

„Pokud na nás už nevystřelíte, nebudu střílet ani já.“ Vidlák nabídl Nerudové vánoční smír

„Přijel pan prezident, povzbudil nás slovy“. Vyplavené kostely se chystají na Vánoce

Ukrajina v problémech na Štědrý den. Rusové překračují Dněpr

„Mám rád Vánoce.“ Fiala si vzal svetr a popřál občanům