Nesnažme se rozebírat politické zákulisní hry. Zůstaňme jen u protikuřáckého zákona a zastavme se alespoň u některých pokryteckých lží, protimluv a polopravd, které protikuřácký zákon provázejí, i když ve skutečnosti o něj vůbec nejde.

Pokrytectví č. 1: Ministr zdravotnictví Němeček a premiér Sobotka

Z poslanců koaličního hnutí ANO hlasovalo pro sněmovnou upravený vládní návrh včetně zavedení kuřáren jen 13 zákonodárců. Nelíbil se jim právě přijatý pozměňovací návrh Marka Bendy o zavedení kuřáren. „Nahráli tím tabákové lobby a poškodili zájem občanů,“ řekl po hlasování premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Ale proč i podle ČSSD pro klíčový pozměňovací návrh o zavedení kuřáren opozičního poslance Marka Bendy z ODS hlasovalo kladně 39 poslanců z ČSSD a jen čtyři byli proti? Chtěl to tak podle všeho ministr Němeček, který dal k návrhu Bendy neutrální stanovisko, nikoliv zamítavé. A poslanci ČSSD podle toho hlasovali. Že by právě oni byli tou tabákovou lobby, kterou vzpomínal premiér? Poslanci ANO pro návrh Bendy totiž nehlasovali, proti jich bylo 33 a jen tři kuřárny podpořili. Nyní o tom ani Sobotka, ani Němeček nemluví, občanům to nepřiznají a hrají si na pokrytce. Přitom právě Bendův návrh měl být zřejmě tím domluveným kompromisem, který měl umožnit zákon nakonec bez komplikací schválit.

Pokrytectví č. 2: Předseda sněmovního zdravotního výboru profesor Rostislav Vyzula

Schválením kuřáren se podle Vyzuly stal protikuřácký zákon zákonem kuřáckým a podobná řešení prý nejsou v Evropě obvyklá. Mezi studenty medicíny už vešlo jeho vlastní představení na tiskové konferenci mezi oblíbené hlášky: „Jsem profesor! Jsem profesor onkologie.“ Více však zamrzí, jak málo ví o protikuřáckých zákonech v Evropě. Bendou navrhované kuřárny existují totiž v různých variantách v Itálii, v Německu, v Rakousku a v dalších zemích, jak si může nejen pan profesor Vyzula v dalším odstavci přečíst. Pravidla kouření, nebo lépe řečeno nekouření, uvedla agentura ČTK, aby se stále jen necitovalo z nepřesných pramenů českého ministerstva zdravotnictví, které ministr Němeček tak často opakoval, až jim snad sám uvěřil.