Křižácké tažení za jediné správné vidění světa začalo docela nenápadně. Napřed se politicky korektní jedinci museli vyhýbat pouze zakázaným slovům, jako třeba „černoch“. Pak přibyla přikázaná slova, vyžadující větší koncentraci. Když dnes nějaký politik mluví jen o voličích a ne o „voličkách a voličích“, tak má v určitých kruzích prachmizerné karty. Ale i to se dá podle Robejška ještě zvládnout.

V posledních letech však podle jeho slov začalo opravdu přituhovat. Politická korektnost se rozprostřela ze slov i na činy, a navíc se můžete provinit i zpětně. A zrovna to se stalo miláčku Justinovi. Robejšek poukazuje na to, k jakému došlo v jeho životě obludnému excesu. Před jedenácti lety vystupoval na večírku na téma Tisíc a jedna noc v masce Aladina se začerněnou tváří.

Trudeau se teď sice za svůj bezděčný rasismus omlouvá kdekomu, ale přesto vznikly pochyby, jestli člověk s takovou (doslova černou) minulostí může zůstat kanadským premiérem. Úplně bez sebe pobouřením jsou zvláště jeho političtí konkurenti.

„Trudeau možná svou funkci obhájí, ale politická korektnost má potenciál k tomu, aby nás ještě nějakou dobu opruzovala. V logice liberálního světonázoru je to, že na cestě do minulosti dojde k hledání prohřešků na základce a posléze v prenatální fázi. Pak už je jen krůček k hříchům otců a (ustrašeně dodávám) samozřejmě i matek. ‚Takže váš otec doma často hovořil o cikánech? Hm, hm.‘ A tak se kruh uzavře,“ uzavírá Robejšek a poznamenává, že již za bolševika děti často odskákaly zločiny rodičů. Takže, kdy nejpozději s tím celým nesmyslem musíme skoncovat?