Moderátor debaty David Macek, který začátkem listopadu oznámil odchod z KDU-ČSL kvůli odlišnému postoji strany k imigrantům, si v úvodu postěžoval, že lidé, kteří se zabývají v souvislosti s uprchlíky dobrovolnou pomocí, jsou konfrontováni s názorem, že pokud se snaží vycházet uprchlíkům vstříc, vlastně skrytě podporují islamizaci Evropy nebo ještě větší příliv imigrantů k nám. David Macek proto začal testovat jinou hypotézu. Když totiž podle něj v uprchlících uvidíme především lidi, kteří mají svůj konkrétní příběh, mají leccos za sebou a kteří jsou vděční za pomoc, nabízí se jiná interpretace. „Záleží-li nám na bezpečnosti naší země i Evropy, na prevenci, aby nedocházelo k teroristickým útokům, z nichž mají leckteří lidé obavu a spojují to nebezpečí s uprchlíky, je klíčem k bezpečí naopak chovat se k nim jako k lidem a jít jim vstříc,“ vysvětlil svůj postoj David Macek. Být zastáncem takového názoru podle něj často vede k výsměchu okolí a obvinění z naivity. Vymezil se také proti názorům, že je vše třeba řešit v policejním a armádním režimu a že „nejlepší uprchlík je ten, který na naše území vůbec nepřijde".

Dobrovolnická pomoc podle Davida Macka zlepšuje mezinárodní obraz České republiky a zapojení se do ní zmenšuje nebezpečí budoucích teroristických útoků. „Teroristy bývají spíš lidé z další generace, kteří se cítí málo přijatí, izolovaní a málo znají své vlastní kořeny. Otázka je, zda my sami s omezenými prostředky můžeme přispět k tomu, aby tito lidé byli méně izolovaní a snadněji se integrovali. Naším cílem dnes není nalézt geopolitická řešení uprchlické krize, ale zamyslet se nad tím, jak pomůže dobrovolnická pomoc,“ konstatoval na začátku debaty David Macek.

Maďaři se vyvyšují nad uprchlické „podlidi“

Novinářka Magdaléna Sodomková pak popsala cestu z Turecka na ostrov Lesbos, podmínky, za jakých pašeráci posílají přetížené gumové čluny na moře, a přistávání na řeckých ostrovech. Zaujal ji také přístup Řeků, kteří se s uprchlíky již několik let setkávají. „Pozoruhodná byla vesnice na Lesbu, konfrontovaná čtyři roky s uprchlíky, a přestože to pro její obyvatele znamenalo problémy, ti lidé nemají dilema, jestli pomáhat nebo ne. Když jsem jim řekla, že jsem z České republiky, říkali, že nechápou náš postoj, nechápou, o čem tady vedeme debaty,“ řekla Magdalena Sodomková. Popsala i situace uprchlíků po přistání, cestu přes ostrov, kterou sama absolvovala spolu s nimi, mezi kterými byli i vozíčkáři a lidé o berlích. „Vždycky mě zamrzí, když tady slyším tu pohádku o tom, že sem míří samí mladí muži,“ dodala Sodomková.

Vylíčila pak události na maďarsko-srbské hranici, kde se přidala ke skupině syrských uprchlíků, kteří se rozhodli překročit hranici ilegálně, protože se obávali, že budou muset zůstat k zúřadování azylu v Maďarsku. To se jim podařilo a maďarští pašeráci pak běžence dopravili na nádraží do Budapešti. Popsala i opakované hrubé chování maďarské policie vůči nim.“Byla to pro mne trpká zkušenost zejména v tom, jak rychle Maďaři nabyli přesvědčení, že jsou důležitější lidi než ti ,podlidi‘, kteří tam přicházejí,“ konstatovala Sodomková.

K tomu přidal osobní zkušenost David Macek, který se na cestě z Vídně do Milána seznámil s Maďarkou, jež strávila deset dní na hranicích a to ji dovedlo k tomu, že začala pomáhat uprchlíkům a ubytovala jich řadu u sebe doma. „Ani na základě špatných zkušeností nelze Maďary paušalizovat. V atmosféře, která nebude v Maďarsku příliš jiná než u nás, ta žena dokázala osobně pomoci,“ řekl David Macek, který téma přijímání uprchlíků do vlastního domova předal Monice Horákové. Ta totiž během pomoci uprchlíkům na pražském hlavním nádraží v rámci iniciativy Hlavák sama ubytovala několik skupin běženců, které se ocitly v nouzi. Výsledkem ale v současnosti je, že na jejího muže někdo kvůli ubytovávání uprchlíků podal trestní oznámení. Pokud jde ale o další ubytovávání běženců, je podle ní situace díky dobrovolníkům dobrá, jejich iniciativa má k dispozici ubytování v bytech dobrovolníků a do pomoci se zapojil i jeden pražský hostel, který zdarma nabízí nocleh.

(Foto: David Daniel)