„Ať si to liberálové přejí, nebo nepřejí, vlastenectví je jedním z přirozených rozměrů moderní politiky. Přirozený v tom smyslu, že popírání národního rozměru politiky pociťuje velké množství lidí jako omezování svobody. Proto jsou pro humanistu občanský a národní princip neoddělitelné. Tvrdit, že národní princip je překonaný, nebo dokonce že je v protikladu ideji občanství, je nepochopení reality sociálního a politického života," varoval celou řadu dnešních politiků Krejčí.

„Liberální postmoderna národní pojetí odhodila. Chorobou liberalismu je jednorozměrné pojetí člověka. Ve své klasické podobě viděl liberalismus jen člověka ekonomického – úspěšného nebo neúspěšného podnikatele. Dnes ‚levicový liberalismus‘ vidí člověka jen jako občana. V obou případech popírá kolektivní identity, člověk je definován jako podnikatel-individualista, nebo občan-individualista. Jenže každý člověk má i svůj národní a sociálně-třídní rozměr. Velice snadno se dá dosáhnout toho, že neúspěšný podnikatel či ublížený občan si uvědomí svoji národní a sociální identitu. A někdy ji přecení. Naopak ti úspěšní z ‚pražské kavárny‘ nebo z České televize svoji národní a sociální identitu nemusejí pociťovat jako součást svého osobního prožitku svobody či nesvobody. Zvláště když nejsou nadáni schopností vcítit se do problémů jiných lidí, a navíc ještě umějí dobře anglicky. Takto se v posledních letech vytvořil liberální slepotou prostor pro populismus a pro novu pravici,“ pokračoval.

Celý rozhovor naleznete zde

Lidé populistům naslouchají, volí je a posléze se v nich také často zklamou, ale to řadě lidí nezabrání v tom volit populisty znovu. Schopný populista totiž dokáže voliče přitáhnout. Současný establishment naproti tomu ztrácí důvěru občanů, protože politici stojící dnes na vrcholu moci pohříchu řeší problémy menšin, ale často přehlížejí většinu.

Pod pojmem nové pravice si ovšem Krejčí nepředstavuje fašismus. Dnešní „populisté“ se podle jeho názoru nehlásí k fašismu. Jde prý o jakýsi liberalismus s přídavkem, a to přídavkem národního rozměru. Nelze sice vyloučit, že se tato nová pravice zradikalizuje, protože všechno lze zneužít, ale prozatím se to podle Krejčího neděje. Na lásce k vlasti nevidí ani Krejčí nic špatného, ale nic se nemá přehánět, protože národ není to jediné, co člověka utváří.  

Osobně vidí cestu k vyřešení tohoto společenského problému v propojení socialismu, demokracie a vlastenectví, ale uznává, že se může mýlit, jako ostatně každý člověk.