„Evropská unie má za sebou další ‚annus horibillis‘, akorát si už všichni zvykli,“ zmiňuje komentátor v souvislosti s EU známou latinskou frázi, která v překladu znamená „hrozný rok“. Poukazuje na několik nejviditelnějších a nejvýznamnějších bodů, které se letos v Unii udály.

Evropa hraje v našich pandemických starostech daleko větší roli, než jsme si podle Bartáka dosud uvědomovali a připouštěli. V rámci postpandemické obnovy ekonomiky do Bruselu zamířily obsáhlé národní plány obnovy, které Komise vyhodnocovala a doporučovala Radě EU jejich schválení.

Kámen úrazu přišel, když nebyly schváleny dva programy, konkrétně ten maďarský a polský. Čímž se dostáváme k bodu, který letos asi nejvíc vadil a nevěstí podle Bartáka nic dobrého ani pro příští léta.

„Polsko a Maďarsko se už natolik odchýlily od psaných i nepsaných pravidel pro fungování demokratického právního státu, že jejich současným vládám většina EU nedůvěřuje a hrozí jim vůbec poprvé v historii evropské integrace finančními sankcemi. Je to bolestný problém, protože ohrožuje soudržnost a akceschopnost celé organizace, prohlubuje nedůvěru, oddaluje přijímání dalších zemí do Unie. A a pro země, jako je Česko, představuje mimořádně těžké dilema,“ zhodnocuje komentátor.

Na postojích někdejšího premiéra Babiše jsme v tomto případě prý mohli dobře sledovat, jak na jedné straně sympatizoval s polským a zejména maďarským „neliberálním“ experimentem, ale na druhé si uvědomoval, že pro Česko není výhodné se příliš vzdalovat od západoevropského mainstreamu.

S novou vládou je zde podle jeho názoru naděje na jistou korekci a lepší čitelnost: „Už proto, že v čele vlády nebude člověk, jehož a priori irituje organizace, která říká, že je kvůli svému podnikání v trvalém střetu zájmů,“ poznamenává.

Stranou samozřejmě nezůstala ni tzv. zelená dohoda pro Evropu. „Pozoruhodné je, že většina těchto kontroverzních zákonů se bude dojednávat pod českou taktovkou ve druhé polovině příštího roku. Máme se tedy na co těšit,“ podotýká krátce Barták.