„Především je to mimořádné diplomatické gesto ze strany Číny. Je to poděkování za porozumění českého prezidenta, který jako jediná hlava sátu z Evropské unie pochopil, jak významná je pro Čínu vzpomínka na vítězství nad japonskými militaristy – měl odvahu přijet na oslavy do Pekingu. A nejde jen o projev úcty vůči 35 milionům zabitých či zraněných čínských vojáků a civilistů během 2. světové války. Jak by asi vypadala válka v Evropě, kdyby čínské hrdinství neblokovalo miliony japonských vojáků, kteří by jinak mohli zaútočit na Sibiř?," ptá se Krejčí.

Čína je zemí jiných čísel než Česko nebo Slovensko

Čína se podle Krejčího mění. Tamní prezident začal bojovat s korupcí, což je rozhodně posun k lepšímu. Mění se i ekonomika Číny. Od těžkého průmyslu se ustupuje ke složitější výrobě s přidanou hodnotou. Hovoří se prý o tom, že může být propuštěno až šest milionů lidí. Disciplinovaná říše středu to ale může zvládnout.  Nebude to možná právě snadném, ale čínská ekonomika i tak roste o 7 procent HDP, což je růst, o kterém si může nechat Západ jen zdát.

„Čína je zemí jiných čísel než Česko nebo Slovensko. Loni vytvořila ve městech 13,2 milionů nových pracovních míst, 14,4 milion lidí bylo zbaveno chudoby, 64,3 milionů získalo přístup k nezávadné pitné vodě. Za minulý rok vzniklo denně v Číně 12 tisíc nových podnikatelských subjektů…." doplnil Krejčí. Ve prospěch této země hovoří i fakt, že teprve nastupují k moci kádry, které se narodily na počátku období reforem Teng Siao-pchinga. Tito lidé už přemýšlejí modernějším způsobem. A na rozdíl např. od České republiky mají v Číně k dispozici rozsáhlé kádry technických odborníků. V Česku kvalifikovaní technici ubývají.  

Čína nám nevnucuje náš způsob života. Tím se liší od Západu

Měli bychom si vyknout na myšlenku, že se svět změní. Z historie víme, že ještě na počátku 16. století ležela mocenská centra jinde než na Západě. Ležela v Číně, na Blízkém východě a dokonce i v Americe ležely dvě rozsáhlé indiánské říše. V té době byl Západ slabý a rozhádaný. V průběhu 21. století se může tato situace do určit míry zopakovat. Ale pozor, Čína nám nevnucuje náš způsob života. Tím se liší od kolonizátorů Západu. Ti v minulosti opakovaně vnucovali lidem z jiných částí světa západní způsob myšlení.  

„Často nechápeme čínskou zahraniční politiku proto, že ji studujeme jako náš odraz v zrcadle: vidíme ji stejnou, jako je ta západní. Čínská zahraniční politika, a to i pod vládou komunistické strany, postrádá onen výbojný mesianismus, který do zahraniční politiky vkládá Západ. Mesianismus křesťanských kolonizátorů, sovětských vizí socialismu a dnes liberální demokracie, jejíž štěstí prý může být zvěstováno barevnými revolucemi či dokonce přineseno na křídlech bombardérů," doplňuje analýzu Krejčí.

Jedinou hrozbou, která by Čínu mohla zastavit, je válka.