Rakouský kandidát na prezidenta Norbert Hofer představil prezidentovi Zemanovi svůj projekt „Unie v Unii“. Ten koresponduje ve většině bodů s již dříve prezentovanou představou postupného rozšiřování Visegrádské skupiny na tzv. Visegrád+.

Tento projekt si podle Šarapatky zaslouží zásadní podporu. „Evropská unie se stále více potácí v problémech, které jsou způsobeny, kromě neschopnosti jejích čelných představitelů, zejména tím, že každá z dominantních zemí Unie, ať už je to Německo, Francie, nebo další, by si ji chtěla přizpůsobit k obrazu svému. Nemá proto už ani čas, ani kapacitu a schopnosti, aby se zabývala společnými zájmy Unie, jako je ochrana společných hranic atp. Jak bude Evropská unie vypadat za dvacet let, není proto vůbec jisté,“ píše Šarapatka.

Regionální seskupení jsou úspěšná

Poukazuje na to, že evropská regionální seskupení již mnoho let prokazují svoji životaschopnost. Vždyť i na počátku dnešní Evropské unie stálo jedno takové, Benelux, regionální spolupráce Belgie, Holandska a Lucemburska. Nebo Severská rada, která vznikla na úrovni vlád skandinávských států v roce 1952. Zakládajícími členy se tehdy staly Dánsko, Island, Norsko a Švédsko a Finsko do ní přistoupilo následně v roce 1956.

Tato a další regionální seskupení jsou úspěšná, protože sdružují země se společnými zájmy a s podobným historickým vývojem. Nejsou direktivně řízena z centra a rozvíjejí především oblasti společné všem jeho členům.

Habsburská monarchie byla liberálním rájem

Historická habsburská monarchie byla v podstatě také takovým regionálním uskupením, které vzniklo v první řadě za účelem obrany Evropy proti Turkům. A uspěla. Dokázala ubránit Evropu před tureckým vlivem po dlouhá staletí.

Ve srovnání s Bruselem prý byla tato monarchie učiněným „liberálním rájem“. „Vídeň si pro sebe ‚uzurpovala‘ zejména pravomoci v oblasti obrany, měny a zahraniční politiky. Všechny ostatní oblasti života společnosti i občanů zůstaly, až na výjimky a na rozdíl od Evropské unie, v pravomoci jednotlivých národních států,“ píše Šarapatka.

Napadá jej proto, že se Visegrád může v dnešní neklidné době stát reinkarnací historické habsburské monarchie a že střední Evropa může opět sehrát v dějinách Evropy při obraně našeho způsobu života a našich hodnot klíčovou roli.