Populismus je sice zprofanovaný pojem, ale jistou charakteristiku má. O tom mluvil na přednášce v sále Arcidiecézního muzea v Olomouci doktor Martin Mejstřík. Že se populisté v politice objevují, svědčí o tom, že ve společnosti něco nefunguje. Hovořil také o krizi tradičních politických stran a důvodech, proč o ně ztrácejí lidé zájem. Vysvětloval, jaký mají populisté program, proč zdůrazňují slovo lid a čím se liší od ostatních politických stran. Na závěr přednášky, po které následovala debata, shrnul jejich pozitivní i negativní stránky.

Populisté upozorňují na některá témata třeba zjednodušujícím způsobem, ale tak dlouho, že je tradiční strany začnou brát vážně. „Příklad je ve Francii, kde dlouhou dobu velké politické strany strkaly hlavu do písku před nepovedenou integrací lidí, kteří přicházeli ze severní Afriky, usazovali se na předměstích velkých měst, nebyli tím pádem vidět, nikdo se o ně nezajímal a politici se tvářili, že problém neexistuje.“ Národní fronta i další subjekty na problematice začaly získávat body, tak se toho chopily i tradiční strany. Právě tohle upozorňování může být pozitivní na přítomnosti populistů v politice. Naopak negativní je podle Mejstříka to, že populisté destabilizují společnost. „Říkají, že politické strany jsou špatně, musíme najít nějakou alternativu, nesmíte ničemu věřit, musíte se všeho bát. To vytváří náladu - Václav Havel by řekl blbou náladu - ve společnosti. Pak lidé mohou ztratit důvěru k samotným základům demokracie.“

Upozornil i na to, jak se změnilo vyjadřování politiků, na rozdíl, jak se vyjadřovali v 90. letech a dnes. „Jak se vyjadřují naši ústavní činitelé, jeden na druhého nebo na jiné... To by vůbec nemělo být akceptovatelné od nejvyšších státních představitelů. Ale je to tak. Je to bráno jako normativ. Společnost to pak přejímá, že je to něco normálního. Když politik bude mluvit sprostě na veřejnosti, tak proč bych já neměl mluvit sprostě, když je to dovoleno a nikomu to vlastně nevadí.“ Nebezpečné ze strany populistů ve volební kampani je, že tradiční strany místo toho, aby samy pracovaly na možnostech, jak se prosadit, pozorují populisty a přejímají jejich styl. Ale tím si nepomůžou. „Když něco začne říkat populistická strana, lidé to vidí jako originál, ale když to začne říkat tradiční strana, proč by lidé měli věřit těm, co to kopírují. Většinou se to pak mainstreamovým stranám vrátí. Příkladem je kampaň ČSSD v parlamentních volbách, která byla až populistická a víceméně se to minulo účinkem. Lidi nevěřili, že je to jejich program,“ vysvětlil Mejstřík.