Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (tedy v novinářské zkratce „Istanbulská úmluva“)  je mezinárodní smlouva Rady Evropy posuzující především všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Zde chci jen pedagogicky podtrhnout, že jde o úmluvu Rady Evropy, ne Evropské unie, jak se mnohdy mylně domnívá část laické veřejnosti, a možná i nejeden nedbalejší politik.

Před závorku nutno vytknout, že se máme v české kotlině dobře, pakliže můžeme celospolečensky řešit věci, jako je „instanbulka“, co by za to dali naši předkové třeba ve válečném roce 1915. 

Zajímavostí je, že jako první ratifikovalo úmluvu Turecko, tedy stát s dlouhodobě vzorovým přístupem k ženám (resp. ženským právům), od kterého se mají ostatní státy – především ze západní Evropy – mnohému co učit. 

Zdání klame

V souladu s právníkem Pavlem Hasenkopfem podotýkám, že tzv. Istanbulská úmluva de facto není žádná „doopravská úmluva“, maximálně tak jen podle svého pojmenování a formy.

Kterak je známo i studentům a studentkám prvních ročníků práv, úmluvy mají obsahovat zejména právní normy (hypotéza, dispozice, sankce), ne politická prohlášení, proklamace anebo politické nenormativní žvanění.

Nalejme si čistého sojového latté: Istanbulská úmluva (IÚ) je především politický manifest genderismu a dalších spřátelených -ismů, ne skutečná právní úmluva. 

Vše právní, co je v IÚ obsažené, je již přece dávno zakomponováno do našeho právního řádu. Například v Česku je již dlouho trestné domácí násilí, znásilnění, sexuální obtěžování i stalking žen (nadto trestný je u nás dokonce i stalking a sexuální obtěžování  mužů). 

Pravda, chybí nám zatím zákaz ženské obřízky, což je aktuálně problém zejména na Bruntálsku a Lounsku, nicméně jiný právní přínos nám zmíněná úmluva opravdu nepřinese. 

Aplikační praxe

Zastánce úmluvy namítne, to je sice hezké, ale česká aplikační praxe vázne. Dotaz na aplikační praxi (nejen) orgánů činných v trestním řízení je zcela legitimní, a to přirozeně nejen v této oblasti, nicméně jde o pláč na špatném pohřebním místě.

Jestliže se nějaká česká anebo moravská žena setkala s nedbalou prací policistů či státních zástupců, tak v tom jí Istanbulská úmluva reálně nepomůže. Vím, zní to cynicky, ale je to tak.

Dodejme, že české orgány činné v trestním řízení nepracují v zásadě nijak méně kvalitně než příslušné orgány v jiných členských zemích EU, o tzv. třetích státech nemluvě. A to včetně nového feministického ráje ležícího v Malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě –  zvaného Turecko.

Pokud by někdo chtěl např. ženám v ČR sebrat volební právo či omezit jejich sociální zabezpečení,  budu první, kdo bude podněcovat, aby se tak perfidně nedělo. Nicméně neuvěřitelný poprask, který určité kruhy vytvořily okolo citované IÚ, mi přijde hodně za linkou zdravého rozumu. Ovocem z tohoto nemocného stromu je i trestní oznámení na pana kněze Petra Piťhu, který si dovolil zostudit přínosy, které nám IÚ do Česka údajně  přinese. 

Kněz Petr Piťha – oběť feministek? 

Hodně mnou, pranepatrným bohabojným Moravanem, otřáslo, že na známého katolického kněze Petra  Piťhu podala za jeho výroky o Istanbulské úmluvě trestní oznámení (sic!)  Česká ženská lobby (ČŽL). 

Bum bác – ČŽL na konzervativního duchovního podala trestní oznámení kvůli šíření poplašné zprávy! 

Sice s mnohým, co exministr a dnešní kněz P. Piťha řekl a říká, nesouhlasím, avšak nikdy bych na něj nepodal trestní oznámení. To je prostě v demokratickém státě zákeřný faul! 

Proč členky ČŽL a další oponenti nešli cestou demokratické polemiky? Proč hned „atomovka“ v podobě trestního oznámení? Již výše zmínění studenti prvních ročníků právnických fakult vědí, že trestní právo je tzv. ultima ratio, které má nastupovat až jako krajní (poslední) prostředek. Vím, že dnes se institut trestního oznámení velice často nadužívá, ale to není pro členky ČŽL přece žádná omluva.

Pragmatické hledisko – jak mají policisté a státní zástupci s citovaným trestním oznámením fakticky naložit? Mají si objednat znalecké posudky od politologů, religionistů a bůhvíkoho, aby posoudili a vyhodnotili knězovo vyjádření? Kdo to vše zaplatí? Jak říká můj takřka osmdesátiletý soused – právník na zasloužené penzi: To nemá naše policie nic jiného na práci než vyšetřovat takové „politické“ věci? A propos, snaše ukradli před půl rokem auto a pachatele ještě nenašli, dodal zkušený soused. 

Závěr

Ostře nesouhlasím, aby se do politického boje, a co jiného je zápolení o (ne)přijetí nějaké úmluvy, tahalo trestní právo. Na druhou stranu zdvořile apeluji na zastánce názorů pana P. Piťhy, aby neopláceli „feministkám“ stejnou mincí a nepodávali na ně trestní oznámení za jejich sporné výroky.

Jak stojí i v knize knih – nečiň jinému, co nechceš, aby jiní činili Tobě.