V současnosti se plní scénáře, které bychom před pár lety považovali za nepředstavitelné. „Co byste si mysleli o člověku, který by ještě před rokem prohlašoval: ‚Ruská armáda začne co nevidět obsazovat Ukrajinu!‘ Právem by byl prohlášen za psychopata, neboť Rusko by přeci nebylo schopno provést něco tak nehorázně blbého a nalepit si znovu na čelo vizitku ‚Agresor‘!“ tvrdí politolog.

Rusko se projevuje jako agresor, ale NATO jenom přihlíží

Rusko se prý po druhé světové válce několikrát zachovalo jako nebezpečný agresor. Buquoy připomíná násilné potlačení maďarského povstání nebo invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Naposledy to bylo zabrání Krymu. NATO při těchto událostech nehnulo ani brvou.

Při anšlusu Rakouska nehnula československá armáda ani brvou. Měla totiž obranný charakter  

Buquoy jde dále do historie do roku 1938, kdy došlo k anšlusu Rakouska hitlerovským Wehrmachtem. Politolog poukazuje na skutečnost, že československá armáda tehdy nehnula ani brvou. Tehdejší generál Ludvík Svoboda později napsal, že by tento zásah mohl zabránit druhé světové válce.

Armáda ČSR byla ovšem od roku 1919 budovaná jako vojenská složka obranného charakteru a na útočení nebyla vybavená. Pro vojenský zásah beztak potřebovala rozkaz od francouzského generálního štábu v Paříži, protože Československo údajně bylo v letech 1918 až 1938 francouzským protektorátem.

Ale už o rok později došlo na Československo kvůli Mnichovské dohodě. A stejně jako v případě Rakouska, ani v roce 1939 žádný stát nezakročil.

Rasmussen nechápe, že je česká armáda tradičně budovaná na obranu

Generální tajemník NATO Rasmussen tak podle Buquoye nezná dějiny českého národa. Jinak by prý věděl, že česká armáda je tradičně budovaná na obranu. V současnosti se ale nemá proti komu bránit, a tak logicky stagnuje a rozkládá se. Pro štáby NATO by to ovšem neměla být žádná novinka, myslí si politolog.

Z armády by se mohla stát útočná síla, pokud bychom nakoupili stovky bombardérů

Aby se z české armády stala úderná síla útočného charakteru, musela by se přebudovat od základů. Podle Buquoye by bylo zapotřebí vybudovat letecké základny a nakoupit stovky stíhacích bombardérů. Dalším krokem by byly raketové základny, odkud by se mířilo na oblast Ukrajiny a Ruska. Historik také mluví o vystavení betonových bunkrů pro uskladnění taktických atomových hlavic, které by kontrolovala armáda USA, a radarových základen.

Proto historik Buquoy přichází s uštěpačnou otázkou na Rasmussena a táže se, kde by malý český stát mohl vzít desítky bilionů korun na tak razantní přestavbu české armády.