Juncker, jedenašedesátiletý politik z Lucemburska, je pro mnohé Evropany ztělesněním mnohých myslitelných neduhů bruselských byrokratů. Je často kritizován za aroganci, za to, že žije ve svém izolovaném světě a ani trochu nenaslouchá problémům, které zajímají běžného Evropana. Jak si všímají i média, britského odchodu příliš nelituje. A to právě zavdává příčinu ke slovům kritiků. Ti tvrdí, že Juncker nepodnikl mnoho pro to, aby Británie v Evropě zůstala. 

Mnohým se nelíbí ani jeho slova, že za kritickými hlasy stojí populisté. „Populisté obyčejně nevynechají jedinou příležitost, aby nadělali spoustu povyku kvůli tomu, aby získali nové příznivce pro svou protievropskou politiku,“ prohlásil předseda Evropské komise s tím, že očekává další referenda.

Neřekl ani to, co by se mělo dít nyní. „Unie se musí z nastalé situace poučit,“ sdělil lakonicky. 

Předseda Juncker utíká z tiskové konference po dotazu, jestli po Brexitu odstoupí:

I přestože při nástupu do čela Evropské komise tvrdil, že provždy pohřbí europesimismus, situace je jiná. Výzkumy agentury Eurobarometr ukazují, že od Junckerova nástupu důvěra veřejnosti v instituci stále klesá. A americká agentura Pew Research jedním dechem dodává, že euroskepticismus naopak stoupá. 

„Zárodek nelásky, která přispěla k brexitu, přišel na svět v roce 2007, kdy s Junckerem svedl tvrdý šavlový tanec o rozpočet EK Tony Blair. Říká se, že Junckerovi od té doby leží Britové v žaludku. On jim také: Financial Times uvedl, že ho mají za typického eurokrata utahujícího členy do eurolasa. A roku 2013 byl David Cameron proti Junckerovu zvolení do čela komise – prý to je nevhodný muž v časech, kdy Unie potřebuje čerstvou krev,“ poznamenává MF Dnes.