„Jsem zničená, fyzicky i psychicky,“ říká novinářka Petra Procházková, která se rozhodla projet cestu, po níž putují uprchlíci do Evropy. Přiznává, že v některých chvílích toho bylo příliš, a raději šla spát do hotelu. Od začátku si stála za tím, že do uprchlického člunu však nevstoupí. „Ambice moje to nebyla,“ dodává a vysvětluje, že by na autentickou cestu neměla ani peníze.
Cesta uprchlíků mnohdy začíná v Istanbulu, kam přiletí, mnohdy tam nechají pasy a vezmou si je pod svá křídla převaděči. Pasy si v Turecku nechávají především Íránci a Afghánci, ti, kteří to dělají, tak nečiní z důvodu, že se chtějí vydávat za někoho jiného. Chtějí totiž mít možnost se vrátit domů, což by bez pasu možné nebylo.
„Mně Afghánistán nepřipadá jako místo bezpečné,“ řekla Procházková a dodává, že „jestli je to bezpečná země pro rodiny s dětmi“, tak by tam měli jet naši politici na dovolenou. Afghánistán je podle ní bezpečný pouze pro sympatizanty Tálibánu.
„Oni si řadu kontaktů vlastně už vytvářejí ve svých domovských zemích,“ vysvětlila Procházková, že uprchlíci většinou mají cíl, kam jít. „Ta špička převaděčů jsou Turci a mezi nimi občané bývalé Jugoslávie,“ popsala novinářka složení převaděčů, kteří podle jejích slov uprchlíkům pouze poskytují čluny, jež si však nejdříve ti lidé musejí sestavit. A neumějí se plavit po moři. „Afghánci nejsou dobří mořeplavci,“ řekla Procházková a dodala, že někteří se diví, že moře je slané.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa