Olivier Roy je jedním z mnoha, kdo si položili otázku, proč se mladí lidé účastní teroristických útoků. Ať se již jedná o Londýn, USA, Belgii, či právě Francii, vždy se jednalo o mladé lidi, kteří byli za útoky zodpovědní.

A Roy si myslí, že moderní teroristé jsou lidé, kteří se potřebují extrémním způsobem vymezit proti současné společnosti, jež s nimi nejedná s respektem. Problém podle něj však spočívá spíše v „islamizaci radikálů, než radikalizaci islámu“.

Svou teorii postavil na sociálním prostředí, které tyto teroristy vytváří. „Problém není v tom, že by se muslimové měnili v džihádisty,“ řekl Roy a dodal vysvětlení: „Problém spočívá ve velké generační mezeře, která je silnější v muslimských společnostech, jelikož ty procházejí náhlými změnami – kulturními, společenskými, politickými – a to ve velmi krátkém rozpětí třiceti let.“

Například ve Francii se druhá generace arabských migrantů ostře vymezuje proti svým rodičům, které považují za příliš „pozápadněné“ a neschopné se vzepřít svoji současné situaci, jež je mnohdy nepříznivá. „Žijí v pohádce a nejsou politickými ozbrojenci, kteří chtějí vytvořit novou společnost,“ řekl o generaci jejich rodičů Roy.

Obrat k džihádismu podle něj není přímou reakcí na životní úroveň či společenskou situaci, to by bylo totiž džihádistů výrazně více, než je teď. Zároveň se také nejedná o čistě evropský problém, nejvíce mladých džihádistů přišlo údajně z Tunisu, kde stejně jako i v Turecku revoltují mladí proti rodičům.

„Máme prohlášení otců těch Tunisanů, kteří zabíjeli turisty. Máme prohlášení tureckého otce dvou bratrů, kteří zabili sto lidí v Ankaře. Máme prohlášení Abaaoudova otce,“ řekl Roy, že i rodiče strůjce pařížských útoků se vymezili proti jeho činům. Podotkl také, že to právě rodiče těchto dětí volají na policii s varováním, že „můj syn možná udělá nějakou hloupost“.

Celý text zde

Radikalizaci dnešní mladé generace pak srovnává například se skupinou Baader–Meinhof, teroristickou organizací, která v sedmdesátých letech působila v Německu či k anarchistům ve Francii v 19. století. Dnešní radikálové podle něj „vyměnili slovo proletariát za muslimský národ a mluví o nevěřících místo buržoazie“.

„Mnozí z teroristů nevedli žádný náboženský život. Bratři Abdeslamové prodávali ve své kavárně alkohol! Ti hoši se přidali k Islámskému státu, protože je to nejsilnější narativ na trhu a dá vám jistotu, že se dostanete na titulní stránky. Křičí Allahu Akbar, ale zabíjí stejně jako vrazi z Columbine v USA. Mají stejné motivace – frustraci, narcismus, nihilismus, fascinaci smrtí a sebevražedné tendence,“ uvedl Roy.

Konec Islámského státu rozhodně nebude znamenat konec radikalismu a terorismu – „protože nový džihádisté jsou oportunní a najdou si jinou zástavu, pod kterou budou bojovat“. Islám je v současnosti jen nejjednodušší a nejrychlejší volbou, jak dát najevo svou nespokojenost se současnou společností, a jeho odnože saláfismu a džihádismu tak rámcují vnímání skutečnosti oněch teroristů.

„Je to přesně tak, jak řekl Coulibaly v Hyper Cacher,“ zmínil Roy supermarket, kde teroristé po útoku na Charlie Hebdo zabili čtyři lidi. „Řekl ‚Teď se bojíte vy mě.‘ Mstil se za ponížení a frustraci,“ dodal Roy a vysvětlil, že Islámský stát nerekrutuje pevně věřící muslimy, naopak, chce lidi, kteří si nevěří, kteří jsou zklamaní společností a jejím fungováním, lidi s „komplexem ztroskotanců“. Tudíž snahy zakazovat radikální Islám se podle něj míjí účinkem a v závěru jen celou situaci zhoršují.

„Deradikalizovat islám“ je podle něj zcela mimo mísu, jelikož rekruti teroristů jsou radikálové i bez něj. „Bylo by to jako nabízet krajně levicovým revolucionářům kurzy ekonomického liberalismu. Absurdní a nadřazené.“