Na úvod dopoledního setkání přečetl syn Milana Syručka, Jan, dopis předsedy Nadace Charty 77 Františka Janoucha, jenž se omluvil z důvodu lázeňské léčby: „Sám jsem na Ukrajině strávil pět let, předtím jsem byl dvakrát v Sovětském svazu.. Ukrajina byla druhá nejpočetnější a nejvzdělanější část SSSR, která byla schopna vyrábět nejen mezikontinentální balistické rakety, ale vyrobila také největší letadlo na světě Ruslan a desítky další výrobků, skutečné hi-tec.“

Povinné čtení nejen pro politiky

„Po rozpadu Sovětského svazu se tyto laboratoře a ústavy ocitly ve vakuu,“ psal v dopise Janouch. „Bylo nebezpečí, že se jejich zákazníky stanou organizace, jako je dnes ve všech pádech skloňovaný Islámský stát. Díval jsem se s hrůzou na televizní záznamy z Majdanu, tím spíše, že jsem před pěti lety 100 metrů od něho bydlel. To co se na Ukrajině dělo, nemohlo skončit dobře a zaoceánští politici, kteří přijížděli do Kyjeva, ukazovali svou naprostou nekompetentnost. Ukrajina přišla o Krym a je nebezpečí, že přijde i o dvě z nejprůmyslovějších měst – Doněck a Lugansk. To by byla pro tuto zemi opravdové tragédie. Předepsal bych našim, ale i evropským politikům, Syručkovu knihu za povinné čtení, jež by bylo zakončeno zkouškou nebo zápočtem, než si zakoupí letenku Evropa – Kyjev. A doufám, že kniha bude mít úspěch a dočká se co nejdříve anglického překladu a vydání, aby si ji evropští politici mohli povinně přečít před cestami do Kyjeva nebo na Ukrajinu,“ uváděl ve svém dopise Milanu Syručkovi předseda Nadace Charty 77.

Paradoxy života

Hlavní slovo pak měl sám autor své již třicáté publikace: „Je mi těžké k tomu hovořit už z toho důvodu, že jak Ukrajina, tak Rusko jsou moje srdeční záležitost. V roce 1956 jsem byl na stáži v Komsomolské pravdě celý rok právě v době, kdy jejím šéfredaktorem byl zeť Nikity Sergejeviče Chruščova. Tak jsem se mohl seznámit i s jeho rodinou. Sergej byl u mne naposledy v roce 1990 před svým odjezdem do Spojených států, kde je dnes profesorem na Long Island University. Líčil mi zákruty politiky, které tehdy ještě nebyly zveřejněny, jako byla třeba Kubánská krize, demise jejich otce a další. Připomínám to proto, protože před několika dny, společně se svým synem jsme zhlédli předpremiéru amerického filmu Stevena Spielberga Most špionů. Na ní byl přítomen syn sovětského špiona v USA, Rudolfa Abela. Na tom by nebylo nic tak podstatného, jako je paradoxní to, že Garry Powers junior je ředitelem Muzea studené války ve Washingtonu a spoluředitelem, spolupracovníkem je Sergej Chruščov, tedy syn toho, který nařídil sestřelení Powersova otce. Jak vidíte, někdy ty lidské cesty a osudy i osudy politiků mohou být velmi paradoxní.“