Pane primátore, tzv. doba hájení pro Vás skončila. Jak byste shrnul svých prvních sto dní ve funkci?

Vedení města i rada města se výrazně obměnilo. Nejdůležitějším úkolem tak bylo vzájemné seznámení, seznámení nových kolegů s chodem úřadu, nastavení pravidel vzájemné komunikace a prodiskutování témat rozvoje města v následujícím období. S tím souvisí zpracování programového prohlášení rady města, schvalování rozpočtu, příprava investic, strategické dokumenty… Zkrátka rozhodně to bylo zajímavé období, které pro mě uplynulo velmi rychle.

V komunální politice nejste nováčkem a od roku 2012 jste také zastupitelem kraje. Čeho byste ale chtěl dosáhnout jako primátor, tak abyste své působení na magistrátu považoval za úspěšné?

Obecná odpověď na tuto otázku je jednoduchá: Aby se v Jihlavě všem dobře žilo, občané byli spokojeni, měli příležitost k práci, zábavě i odpočinku. Cesta však není tak jednoduchá a to nejen pro různé zájmy jednotlivých skupin občanů.

Před námi stojí v zásadě tři veliké problémy – získání vodovodů a kanalizací do majetku města, ale zejména jejich oprava a rozvoj, rekonstrukce zimního stadionu a dopravní řešení. Já osobně, za velmi důležité považuji pokračování v revitalizaci sídlišť i příměstských částí města, zlepšování životního prostředí, odpadové hospodářství.

Tím vším se bude v tomto volebním období prolínat snaha o efektivní využití dotačních příležitostí.

Původním povoláním jste učitel a školství jste se věnoval i v uplynulém volebním období. Přesto, jakým způsobem se nyní ze své pozice budete chtít zasadit o podporu školství ve městě? Jste spokojen s kapacitou MŠ a ZŠ?

Zájem o školství s novou funkcí pochopitelně neztrácím. V plánu máme dokončení úsporných opatření v energetice škol, brzy budeme otevírat zrekonstruovaný Dům dětí a mládeže, připraveny máme plány obnovy a rekonstrukce školních hřišť. Za důležité nyní považuji rozvíjet kvalitu výuky v našich školách a podporu technické výchovy. K tomu již probíhají některé projekty a chystáme ve spolupráci s partnery i projekty nové.

Pokud jde o kapacitu MŠ, dokončením MŠ Nad Plovárnou a společného projektu s Boschem a Jipocarem bude kapacita dostačující pravděpodobně i pro uchazeče, kteří v Jihlavě bydlí nebo pracují a doposud nesplňovali kritéria pro přijetí dětí do městské školky. Pokud se týká ZŠ, nikdy jsme problém s kapacitou neměli a ani v budoucnosti by problém nastat neměl. Co nyní řešíme je administrativní problém s tzv. kapacitou školních družin.

Jak byste hodnotil kroky současného ministra školství Marcela Chládka? Domníváte se, že pomohou zlepšit úroveň českého školství? Mám na mysli například změnu financování škol podle kvality, zavedení povinných maturit a přijímaček z matematiky či podporu pro perspektivní obory. Je to podle Vás cesta správným směrem?

Odpověď na tuto otázku vůbec není jednoduchá, zejména proto, že se velmi rychle mění názory MŠMT. Změna financování se nyní už jeví nutnou ze dvou důvodů. Jednak tzv. integrované normativy za dobu své působnosti vedly ke značně rozdílnému financování segmentů školství v jednotlivých krajích, na druhé straně bojem o žáka došlo ke značným deformacím jak v kvalitě, tak ve skladbě oborů zejména ve středním školství, které se míjí s potřebami společnosti. Má-li dojít k nápravě, jsou určitá dost razantní opatření nutná a je zřejmé, že musí přijít na celostátní úrovni, tj. z MŠMT, či ještě lépe z vlády. Financování podle kvality v regionálním školství se mi zdá obtížně uchopitelné. Povinné maturity z matematiky na gymnáziu a technických oborech považuji za naprosto přirozené, dovedu si ale představit rozdílné úrovně. Nižší úroveň by ale neměla opravňovat např. k přijetí na VŠ. U humanitních oborů je výuka matematiky rovněž potřebná, na povinné maturitě bych však netrval.

Co se týká povinných přijímacích zkoušek, může to být příspěvek ke zvýšení kvality, je však třeba přijmout i další opatření – jedním z nich může být i podpora vybraných oborů, ale zejména propagace oborů pro společnost potřebných.

V čem vůbec vidíte propad znalostí žáků a kvality českého školství?

Tento problém je celospolečenský, viníkem zdaleka není jen školství. Protože to je na rozsáhlou esej, zmíním jen několik základních bodů. Výrazně se snížila prestiž vzdělání, vztah rodičů ke škole i činnosti dětí. Výrazně se snížila motivace dětí ke školní práci, poměrně vysokého stupně vzdělání lze dosáhnout s minimem úsilí. Chybí kladné vzory.