„Malý kariérní update. Ke konci června jsem skončil na Úřadu vlády, kam jsem přišel, abych pomohl státu začít se lépe bránit proti dezinformacím a cizí propagandě. Teď tahle moje mise končí – a byla to tak obohacující a zároveň tragikomická zkušenost, že si zaslouží kratší vlákno,“ píše na twitteru.

„Proč jsem skončil? Jednoduše: na ÚV jsem přišel, abych svojí expertízou pomohl v této oblasti něco změnit a posunout. Je ale čím dál jasnější, že se nic měnit, posouvat ani dělat nebude – a pro mě osobně by tak další působení ve státních službách byla už jen ztráta času. Nemyslím, že by dezinformace byly největší problém Česka, spíš jedním z mnoha, kterým čelíme. Je to ale problém, kterému se stát téměř nevěnuje, zatímco trend mimo nás je zcela opačný – státy to berou jako čím dál větší hrozbu a investují do obrany proti ní,“ shrnuje Presl.

„Dřív nebo později k tomu okolnosti donutí i nás, jen se pak bude budeme zase ptát, proč jsme nezačali dřív. Každopádně, neberu to osobně – ne všechno může být priorita, a tohle téma si vytáhlo černého Petra. Paradoxně ale odcházím s tím, že ten největší průser je úplně jinde. Moje práce mi totiž často přišla jako snaha namontovat nové zrcátko na auto, které nemá motor, kola má na střeše a volant zatáčí na opačnou stranu. Jinak řečeno, že se snažím spravit malý detail v naprosto nefunkčním a rozpadajícím se systému, kterým je státní správa. Jasně, člověk to nějak tuší, ale až osobní zkušenost ukáže, jak špatné to doopravdy je. A popravdě, teď mě překvapuje, že stát vůbec zvládá fungovat aspoň tak jako teď. A naopak mě vůbec nepřekvapuje třeba to, jak jsme nezvládli covid – protože to jinak ani dopadnout nemohlo,“ podotýká.

Malý kariérní update.
Ke konci června jsem skončil na Úřadu vlády, kam jsem přišel, abych pomohl státu začít se lépe bránit proti dezinformacím a cizí propagandě. Teď tahle moje mise končí - a byla to tak obohacující a zároveň tragikomická zkušenost, že si zaslouží kratší vlákno.

— Dominik Presl (@DominikPresl) July 5, 2023

„Proč je to ale tak špatné? Navzdory zažitým stereotypům nemyslím, že by bylo kvůli líným státním úředníkům a neschopným politikům. Pro stát pracuje za pár šupů spoustu nadšenců, kteří se nadřou často víc než v soukromém sektoru, a politiky máme takové jako všude jinde. Tak proč? Po mojí osobní zkušenosti jsem přesvědčený, že na vině není lidský faktor, ale chyba je v samotném nastavení systému – v pravidlech, procesech a strukturách. V těch nudných a složitých věcech, kvůli kterým stát funguje, jako kdyby vypadl z Kafkova románu. Tenhle špatně nastavený systém na vedoucí pozice tlačí ty, co vědí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, zatímco mladé a nadšené lidi zlomí a vyštve ven. Podporuje vzájemné soupeření institucí místo jejich spolupráce, místo výkonu odměňuje pasivitu a zuřivě se brání jakýmkoli změnám,“ dodává.

„Co se snažím říct je, že dokud tu budeme mít tenhle ztrouchnivělý systém, stát bude pořád stejně neschopný reagovat na nové výzvy a problémy, kterých bude čím dál víc. Není to přitom neřešitelné a není třeba ani vynalézat kolo – stačí převzít úspěšné recepty ze zahraničí. Ale dokud se to nezmění, budeme se pořád divit, proč stát neumí reagovat na výzvy, jako jsou dezinformace, AI nebo cokoli dalšího, když funguje pořád jako za Rakouska-Uherska. A to bez ohledu na to, jestli zrovna je politická vůle tyhle výzvy řešit, či ne. Já se mezitím vracím do Asociace pro mezinárodní otázky jako analytik. Budu se věnovat stejným tématům, ale do budoucna snad i tomu, jak tenhle stát trochu zefektivnit a rozhýbat,“ poznamenal.

„Na závěr: I když to asi zní dost negativně, zkušenost s prací pro stát bych rozhodně doporučoval. Tolik chytrých a zajímavých (nejen) mladých lidí, kteří se nezištně snaží něco pro tenhle stát dělat, jsem nikdy předtím nepoznal, a i jen kvůli nim to stálo za to,“ uzavřel.