Steinmeier nedávno napsal esej „Nová světová role Německa“, ve které je podle Techaua všechno potřebné k pochopení současných německých nálad, pochybností a diskusí o morálce, které provázejí každou debatu o zahraniční politice.

„Steinmeier správně popisuje, jak dlouhou cestu Německo v zahraniční politice ušlo,“ píše Techau a zmiňuje jeho zapojení do vyjednávání íránské jaderné dohody, vojenské angažmá v Kosovu a Afghánistánu či pevné vedení eurozóny a zvládání uprchlické krize.

„Německo nechtělo tuto svou novou roli, neexistují žádné zahraničněpolitické ambice, které by Berlín do této role dohnaly,“ tvrdí Techau o Steinmeierově textu. „Má pravdu,“ konstatuje s tím, že Německo má vlastní problémy, které však v nové roli nestíhá správně řešit.

Celý text zde.

Jenže ne každý Německu věří, že země nemá žádné vyšší cíle a ambice. Někteří dokonce vnímají tento nedostatek jako pokus o zbavení se zodpovědnosti či jako „známku nevyřešeného německého ega tváří v tvář moci a síle, stavebním materiálům zahraniční politiky“. Neuběhlo mnoho času od chvíle, kdy se země „dopustila genocidy a morální sebevraždy zároveň“, jak popisuje Techau události mezi roky 1933 až 1945. A z toho se současné Německo ještě nedokázalo otřepat a místo toho bylo opět vrženo do centra dění.

Steinmeierova esej podle Techaua tančí kolem nezodpovězených otázek, ať se týkají vztahu Ruska a Německa či bezpečnosti Evropy, která se stala závislou na USA jako svém jediném ochránci, dotýká se i role Německa jako vojenské síly i otázky řádu, který chce Německo v Evropě prosadit. Neposkytuje však žádné odpovědi, protože zkrátka nejsou.

„Německá armáda je stále drasticky podfinancovaná i přes lehké navýšení výdajů. Německo nutí NATO, aby nazvalo svoje cvičení v Polsku polským cvičením, aby se tak předešlo provokaci Ruska, když je to právě Rusko, kdo provokuje,“ píše Techau a dodává, že se Steinmeier odkazuje svým mírným přístupem vůči Rusku na „ostpolitik“, která však dříve fungovala právě proto, že Německo mělo silnou armádu a nebyla vystavěna jen na „dobrých úmyslech“.

„Německý přístup k použití síly zůstává nadále zkouškou vyspělosti jeho zahraniční politiky bez ohledu na to, jak unavené tímto argumentem jsou berlínské elity,“ tvrdí Techau a dodává, že by si měl Steinmeier uvědomit skutečnost, nazývat věci pravými jmény a nevyhýbat se pravdě, že armáda je zkrátka nutnost. Bez ní totiž Evropa ani Německo bezpečné nebudou.