„Málokdo si uvědomuje, že v roce 1990 byla Česká republika nejvíc postátněnou zemí na světě. Celých 98 % všeho bylo v rukou státu. Nám se podařilo během šesti let ten poměr otočit. Do rukou soukromníků se dostalo na 80 % majetku,“ připomněl Češka v rozhovoru pro Český rozhlas.

Kdyby vše probíhalo dnešním tempem s dnešní legislativou, podle Češky by stále ještě i dnes nebyla velká část majetku zprivatizována. „Samozřejmě se to tehdy hrnulo a nebylo dosaženo tak ideálních výsledků, jakých mohlo. Ale my jsme se snažili o něco úžasného a myslím, že se nám to povedlo. Podle mě to byl zázrak, nedoceněná záležitost, která naprosto radikálně proměnila společnost,“ má jasno.

Češka uznává, že dnes by se spousta věcí dělala jinak. „Tehdy nikdo neměl to know-how, nebyly k tomu žádné zkušenosti, bylo to velmi hektické. Pro mě je ale důležité, že jsme to dělali v dobré víře a bez zlého úmyslu. Jestli tam byl nějaký přešlap, šlo o daň za konkrétní situaci,“ je přesvědčen.

„Kdyby člověk měl možnost některé věci prožívat s dnešním vědomím, s dnešními zkušenostmi a například v dnešním legislativním rámci, tak by se spousta věcí dělala jinak. Ale my jsme to dělali ve spěchu a bez zkušeností,“ zopakoval, s tím, že si nenese žádné trauma z minulosti, že měl něco udělat jinak.

Češka politiku ještě v devadesátých letech opustil a nakonec se vydal i mimo podnikání a začal studovat teologii a pracovat pro církev. „Najednou mi bylo málo starat se o to, kolik má kdo v kapse peněz a došlo mi, že je mnohem cennější starat se o to, jestli někdo bude žít pro život věčný, anebo ne. Protože věčnost je přeci jenom delší časové období než to, co prožíváme tady na světě,“ pravil Češka.