Bývalý novinář, dnešní aktivní důchodce a turista Jiří Hroza nám přímo napsal a poslal i dokumentární fotografii.

Kontroverzní modlitba

„V neděli 28. října na plzeňském náměstí T. G. Masaryka jsme se měli modlit mj. za uzdravení ran a utrpení, které přinesly světové války v uplynulém století, za uzdravení ran a utrpení spojených s vyhnáním sudetských Němců po válce...“ píše Jiří Hroza v emotivním e-mailu. „Prarodiče a rodiče mé ženy dostavěli ve třicátých letech minulého století domek ve Stodě, Plzeňská ulice č. 437. Ještě před válkou, v roce 1938, z něj byli vyhnáni a dalších šest let žili ve velmi stísněných podmínkách na protektorátním Plzeňsku. Když se po válce do svého domku vrátili, našli vyrytý hákový kříž a vzkaz vyhnaných občanů Velkoněmecké říše, že se vrátí a pověsí je. Je mi upřímně líto toho, co se tehdy stalo. V současném Německu mám přátele. Ale jestli bych se měl modlit, tak také za 170 tisíc Čechů vyhnaných z našeho pohraničí,“ uvádí pan Hroza v e-mailu.

Informace plzeňského arcibiskupství k modlitbě ZDE

Popudilo ho i avizování této modlitby samotným městem, které na svém programu ke slavnostem uvádí právě citovaný obsah. Plzeňský biskup Tomáš Holub (ročník 1967) je známý svojí misí coby prvního kaplana v českém vojenském kontingentu na Balkáně. Získal si v regionu značnou popularitu. Často se zúčastňuje akcí a za přítomnosti stále ještě současného vedení radnice ve složení ČSSD a ODS žehná řadě nových zprovozněných realizovaných staveb či akcí.

Když pravdu, tak (ne)pokřivenou!

„Zapomínáme, že tatíček Masaryk nebyl tak úplný milius,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz v telefonátu další pamětník, který se představil jen jako pětaosmdesátiletý důchodce Jaroslav z bývalých Sudet. „Asi jsme zapomněli na hladové bouře a stávky. Ale jistě jsme zapomněli na odebrání privilegií a majetku šlechtě. Takže žádný ‚pane kníže‘ nebo titulování ‚hrabětem‘ by v dnešní době nemělo existovat,“ míní tím rozhorlený občan mnohdy až vtíravé oslavování modré krve ve veřejném prostoru. „Také se zapomíná na jeho odmítavý vztah k církvi a k jejímu majetku. A především na vztah celé nové prvorepublikové vlády k Němcům na našem území, kdy se je snažili jednak eliminovat právě podporou nové Rakouské republiky nebo omezeními v nově budovaném parlamentu. Německá otázka byla pro Československo existenční a vždy výbušná a dodnes bychom měli držet odkaz svých dědů a otců. Ostatně přitom se stále hovoří o té pravdě, která by měla vítězit, ale kterou si mnozí dnešní politici i duchovní poněkud ohýbají k obrazu svému,“ konstatuje důchodce.

Památník chce více času…

Je skutečností, že památník desítkám tisíců vyhnaných Čechů ze Sudet, který stojí nedaleko borské věznice u takzvaných bývalých „borských zatáček“, známých z Kajínkova případu, existuje jen několik let a že je mnohými doslova „trpěn“. Naštěstí se centrální městský obvod stará o údržbu trávníku v jeho okolí. Bohužel čerstvých květin tam mimo sváteční dny mnoho nenajdete, a že by se o památníku nějak výrazněji hovořilo ve školách, to je také snad hudbou budoucnosti…