Premiéru Petru Fialovi se přijetím v Oválné pracovně Bílého domu splnil velký sen. S americkým prezidentem Joe Bidenem si navíc při návštěvě povídal téměř půldruhé hodiny. „Schůzka určitě je vyvrcholením kariéry Petra Fialy. Když pomineme Si Ťin-pchinga, tak s nikým výš už se ve světové politice potkat nemůže. V tomto smyslu je to určitě dobrá reklama pro Českou republiku. Však jsme za ni také zaplatili poměrně vysokou cenu, jenom za F-35 skoro 400 miliard i s provozem, to je nejjistější vstupenka do Bílého domu. Ale tím to nechci snižovat. Je zajímavé, že schůzce věnovali Američané hodinu a půl, což je na poměry Bílého domu opravdu nezvyklé. Bylo oceněno nejen to, že Česká republika nakupuje americké zbraně a je dlouhodobě věrným spojencem USA, ale je to i ocenění za politiku, kterou dlouhodobě sleduje třeba na Ukrajině,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog a vysokoškolský pedagog Lukáš Valeš.

„Jde o pokračování tradice, že všichni čeští premiéři snad až na jednu výjimku se vždy sešli s americkým prezidentem. Kdyby se Petru Fialovi návštěvu Bílého domu nepodařilo uskutečnit, přiřadil by se k té výjimce, jíž se toto privilegium nedostalo,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz komentátor Petr Holec. „Američané vždy vyznávali a brali politiku jako byznys, v tom jsou mistři, to jim jde. Když nám řekli, abychom si stíhačky od nich koupili a my je poslechli, tak tahle Fialova návštěva v Bílém domě je i částečná odměna za to,“ dodává. Jinak to vidí politolog Tomáš Klvaňa, který veřejnosti zvěstoval, že Česko se i díky této schůzce vrací zpátky na mezinárodní pozici, kterou v posledních asi deseti až patnácti letech poněkud ztratilo.

The partnership between the Czech Republic and the USA is the strongest in history. ????????‍???????? pic.twitter.com/qh6bIZH9PB

— Petr Fiala (@P_Fiala) April 15, 2024

Žijeme ve světě, v němž Západ ztrácí svou ekonomickou pozici

„Premiéra Petra Fialu pozvala administrativa prezidenta Bidena, protože dostal Česko zpět na mapu západního demokratického světa,“ přidala se poslankyně ODS Renáta Zajíčková. „Tohle je totální nesmysl a další fialovská lež. Když byl v Bílém domě na návštěvě Fialův předchůdce ve funkci premiéra Andrej Babiš, tak se setkal s tehdejším americkým prezidentem Donaldem Trumpem. A řešili, mimochodem, i posílení NATO v Evropě. Donald Trump přes všechno to, jak se o něm lže, byl americký prezident, který posílil vojenskou přítomnost NATO na východní hranici, v Pobaltí. Současně tlačil na to, aby členské země NATO dodržely svůj závazek, že budou dávat na zbrojení dvě procenta HDP a Andrej Babiš tohle hodně také prosazoval a prosadil. Takže ty zmíněné reakce jsou jen fialovská lež, kdy se realita obrací naruby. Ale to už jsme zvyklí,“ konstatuje Petr Holec.

„Pan Klvaňa přednáší na New York University v Praze a jeho vazba na Ameriku je dlouhodobá a zřejmá. Chápu, co tím chtěl říci, ale měli bychom si uvědomit, že už jsme v jiném světě, než který panoval za Václava Havla. To není otázka toho, jestli ho tak chceme, nebo nechceme vidět, on takový prostě je. Do popředí se derou Čína, Indie a další státy, Evropa z logiky věci chudne, ztrácí svoji mocenskou pozici a Spojené státy orientují svůj zájem jinam. To bude pravděpodobně ztělesňovat i druhé období Donalda Trumpa. Čili podle mého soudu bychom spíše měli dělat politiku všech azimutů. Slýcháme vzletná slova o hodnotách, ale hodnot se člověk nenají. Opravdu už žijeme v jiném světě, v němž Západ svou ekonomickou pozici ztrácí velmi výrazně,“ podotýká Lukáš Valeš.

Snaží se přesvědčit, že není ukrajinský premiér, a pak tohle

Vysokoškolský pedagog připomíná, že většina výrobků a služeb se dnes vyrábí a poskytuje mimo západní státy a Česko to jako exportní země musí reflektovat. Naše diplomacie by měla být multisektorová, multiazimutová a měla by být schopna se na základních věcech dohodnout skoro s každým, možná ne se Severní Koreou. Ale rozhodně by to nemělo znamenat, že buďto Spojené státy, nebo Čína. Protože, jak už jsem řekl, jsme obchodní země a naše zahraniční politika se neopírá o obrovský ekonomický nebo vojenský potenciál, ale o schopnost prodat svoje výrobky napříč a je nám v zásadě jedno, komu a kam. Tahle ekonomická determinanta by podle mého soudu měla také určovat naši zahraniční politiku,“ nabádá politolog.