Pokud se jedná o pobyt u moře, Chorvatsko je oblíbenou destinací také pro Daniela Rovného. „Navštěvuji různé části této země také kvůli dobré dostupnosti osobním automobilem. Na rozdíl od leteckých či autobusových zájezdů si mohu sám řídit harmonogram cesty, zastavit dle potřeb členů rodiny, změnit trasu, nebo se třeba neplánovaně zastavit v jiném městě či zemi. Mezi hlavní výhody Chorvatska bych kromě vzdálenosti zařadil také čistotu moře a při troše snahy snad i jistou podobnost jejich řeči naší mateřštině,“ říká.

Pro vstupu do Chorvatska se aktuálně mění povinnosti turistů, Rovný si ještě musel vyřizovat potvrzení: „Já jsem před odjezdem stihl i druhou dávku vakcíny proti covidu-19, stačilo tedy stáhnout a vytisknout certifikát o absolvovaném očkování. Manželka očkování neabsolvovala, musela proto podstoupit dle platných nařízení antigenní či PCR test dle vlastní volby. Kapacity testovacích center jsou dnes již opravdu velké, mohli jsme proto vybírat z termínů během celého dne. Den před odjezdem absolvovala antigenní test, který se provádí již zcela bezbolestnou formou – výtěrem pouze z kraje nosu, po 15 minutách obdržíte výsledek i s certifikátem, který rovněž stačí k překročení hranic.“

Z důvodu komfortu, možnosti neplánovaného zastavení nebo třeba náhlé změny cílové destinace Rovný zásadně cestuje osobním vozem. „Většinou, a tak tomu bylo i nyní, volíme trasu Praha–Brno–Bratislava–Maďarsko–Chorvatsko. Několikrát jsme projížděli také Slovinskem, nebo přes Rakousko,“ popsal. Ačkoliv je trasa přes Maďarsko vzdáleností o něco málo delší, preferuje právě ji. „V každém případě je však třeba zohlednit, do jaké části Chorvatska cestujete, zjistit, jaké jsou aktuální čekací doby, na kterém hraničním přechodu a počítat s dálničními poplatky v jednotlivých zemích. V současnosti jsou na internetu běžně dostupné statistiky průjezdu mezinárodními hraničními přechody a časové trendy, pokud cestu dobře naplánujete, můžete se tak třeba nočním či brzkým ranním průjezdem frekventovaných míst vyhnout i několikahodinovému čekání,“ říká.

Dálniční poplatky. Slovinsko a Rakousko mají nalepovací známku

Při průjezdu všemi jmenovanými zeměmi je třeba zaplatit dálniční poplatky. „Na Slovensku se platí elektronická dálniční známka, totéž v případě Maďarska. Slovinsko a Rakousko mají stále klasickou nalepovací dálniční známku,“ upozorňuje. V Chorvatsku se pak na mýtných branách platí dálniční úseky. Těm je možné se vyhnout, ale většinou za cenu významných časových ztrát. „Dálniční poplatky tady nejsou zrovna nejlevnější, ale stav silnic je bezvadný a průjezdem zpoplatněnými úseky ušetříte spoustu času stráveného v autě. Platit lze na každé mýtné bráně označené jako cestarina, hotově či kartou. Počítejte také s tím, že každá země prodává dálniční známky na odlišné časové úseky (7denní či 10denní, případně delší), často tak musíte na zpáteční cestě po týdenní dovolené uhradit pro zpáteční cestu další poplatek,“ popisuje.

Na hranicích Rovný prošel kontrolou: „V našem případě tedy na maďarsko-chorvatských hranicích. Celní pracovník opravdu důkladně zkoumal mé potvrzení o očkování, i negativní výsledek testu manželky, srovnával údaje uvedené na potvrzeních s našimi cestovními pasy. Nikdo jiný za dobu naší cesty ani pobytu již potvrzení nevyžadoval."

České kolonie. Kam se vydáte, narazíte na krajany

Chorvatsko je velmi oblíbeným státem, kde Češi tráví dovolenou. S krajany se potkává i Rovný. „Čechů je aktuálně v Chorvatsku asi opravdu hodně, v podstatě, kam se vydáte, tam narazíte na krajany. Z některých lokalit se doslova stávají české kolonie, například v městečku Primošten jsem kromě obsluhy restaurací a obchodů neslyšel jinou řeč než češtinu,“ říká podnikatel. „Z mého pohledu jsme opravdu specifický národ. Na rozdíl od ostatních se na dovolených tolik nedružíme, státní příslušnost nás oproti jiným příliš nespojuje. Zároveň jsem nabyl dojmu, že Češi rádi využívají veškerých zdarma dostupných služeb, avšak asi nejlépe jsme poznat při komunikaci na baru. Nutno dodat, že místní obsluha Čechy poměrně jednoznačně poznává. Ačkoliv čeština a srbochorvatština (minimálně pro starší ročníky, které pamatují výuku ruského jazyka), nejsou nijak vzdálené, většina krajanů se raději uchyluje k používání angličtiny či němčiny, než bychom se snažili dorozumět naší společnou ‚slovanskou‘ slovní zásobou. Místní obyvatelé se nad tím často pozastavují,“ dodal.

Specifickou skupinu tvoří turisté z různých východních zemí, kteří se viditelně druží. „Setkávají se na večeřích, programech pro děti, u bazénů. Aktuálně tu ale turistů z jiných zemí opravdu moc není, kromě Čechů převládají místní Chorvaté a ti jsou tu doslova jako doma. Mimo zmíněných národností jsme v hotelovém resortu narazili na několik Slováků, Poláky, Maďary, Rakušany,“ komentuje Rovný.

Viditelných opatření, která stanovuje v souvislosti s epidemií chorvatská vláda, již není mnoho. „Před vstupem do jakýchkoliv vnitřních prostor (restaurace, obchody, hotely…) se nachází upozornění na povinnost zakrytí nosu a úst rouškou a doporučení k dezinfekci rukou. Fakticky se však dodržování ze strany Chorvatů zřejmě nevymáhá. Většina nově příchozích turistů v hotelu první den až dva poctivě nosí při pohybu společnými prostorami roušku, na ústenku jsme si prostě již zvykli, a tak nám to zpočátku také připadalo samozřejmé,“ popsal Rovný. „Postupně však přichází situace, kdy vám řešení toho, zda máte s sebou roušku, nebo v jakém okamžiku ji nasadit, přijde poněkud absurdní, rozhlédnete se kolem sebe a vyhodnotíte, že je mnohem pohodlnější připojit se k většině a roušku odložit. Upřímně řečeno – co s ústenkou na pláži nebo u bazénu? Vzhledem k tomu, že ani při přímém kontaktu s pracovníkem recepce či hotelového baru bez nasazené roušky jsme nebyli k nápravě nikdy vyzváni, míra tolerance k ignoraci tohoto opatření je zřejmě vysoká. Rozhodně tu nikdo nenosí respirátory, nanejvýš Češi první den po příjezdu. Při bufetových snídaních a večeřích ale jakékoliv opatření asi nemá zásadní zdravotní význam. Na důsledky epidemie narazíte při návštěvě obchodních center, některé obchody, které ještě minulý podzim byly v provozu, nyní ukončily svou činnost. Zároveň současná nařízení zakazují sedět ve vnitřních prostorách restauračních zařízení, kavárnách a cukrárnách v nákupních centrech, tam se tedy můžete posadit na kávu jen v případě, kdy podnik disponuje zahrádkou – za zahrádku se však k našemu překvapení zřejmě považuje i posezení „na chodbě“ nákupního centra, takže zavřené jsou jen podniky, které nemají před svým vstupem ani jediný stolek, a proto nyní svou činnost provozovat nemohou,“ dodal.