Hned v úvodu Duka zdůraznil, že Velikonoce jsou především svátkem vysvobození izraelského národa z egyptského otroctví a pro křesťany napříč kulturami jsou pak Velikonoce svátky Ježíšovy oběti. „Na Velikonoce oslavujeme jeho odvahu, lásku a vítězství života nad smrtí. Oslavujeme Krista, nikoliv Velikonoce,“ uvedl s tím, že bez jeho oběti by totiž Velikonoce byly jen prázdným obalem bez obsahu.

Pro vyznavače Krista byly letošní Velikonoce podle Duky skutečnými svátky solidarity s trpícími. Zmínil tak i zkázu katedrály Notre-Dame. „Možná se tu symbolicky rozhořela i svíce za více než tři stovky zavražděných křesťanů, převážně katolíků, a více než celou tisícovku zraněných na Srí Lance,“ doplnil arcibiskup pražský.

Poukázal na statistická data Srí Lanky, která ukazují, že na tomto ostrově žijí budhisté malého vozu, hinduisté, vyznavači islámu a téměř deset procent křesťanů, převážně katolíků. Sdělovací prostředky nám však říkají, že tato společnost je již dlouhá léta v permanentním boji, což prý není celá pravda. V napětí tu jsou podle kardinála vyznavači budhismu, islámu i hinduismu.

„Křesťané mi v této situaci přijdou jako jakýsi fackovací panák pro všechny ostatní, soudím tak tedy na základě toho, že ke mně nikdy nedolehla zpráva, že by tu křesťané či katolické milice napadali ostatní,“ poznamenal Duka. Současný svět – v kontextu s výše zmíněnými událostmi – mu přijde jakoby se ocitl v podivném momentu. „Zdá se, že všechny ideje jsou mrtvé a zůstal nám jen tanec kolem zlatého telete,“ míní.

„Politická rozhodnutí se zaměřují na ekonomické či finanční sliby, ale nikdo se nechce zabývat hodnotami, které udržují společnost pohromadě. Proto nás označí za ‚uctívače Velikonoc‘ a přejí nám ‚šťastné svátky‘ či ‚prázdniny‘,“ všímá si kardinál.

Poznamenal na to, že nikdo už nevidí, že odznak s hořícím kostelem, křížem naruby a sloganem „Nic neuctívej“, který se prodává jako anarchistická nálepka v sousedním Německu, se pak snadno může stát novým heslem těch, kteří nevidí v člověku nic jiného než protivníka, nepřítele, nebo nehodnou bytost, která by měla být zlikvidována.

Vzpomněl podle jeho názoru i na pravdivý nedávný výrok, který zněl: „Jediný lidský život má vyšší cenu než celá katedrála v Notre-Dame.“ A doplnil: „Zároveň se ale také zeptejme, co jsme udělali pro kteréhokoliv jednoho zavražděného na Srí Lance?“

„Rád bych proto současné společnosti položil otázku, jak s křesťany dál. Jelikož v současnosti patří k nejpronásledovanější populaci dneška. Ročně jich pro svou víru v podobě věznění, mučení a smrti padne zhruba 100 až 150 tisíc,“ přiblížil a odkázal na zprávy, které uvádí, že vloni bylo celosvětově zabito 40 pracovníků v pastoraci, což představuje dvojnásobný nárůst oproti roku 2017.

„Co je příčinou? Čím si toho ‚prioritní‘ zacházení křesťané zasluhují? Není rozsévání nenávisti, závisti a pomluv tou jedinou velkou příčinou toho, co se v současném světě děje? Jaké je poslání těch, jejichž první starostí má být bezpečnost a šíření úcty a podpora lidské důstojnosti?“ nepřestával se ptát kardinál, který na závěr vybídl k hledání odpovědí, ale ne v podobě frází, líbivých a prázdných hesel, PR či jiných politických proklamací, nebo falešné korektnosti.

původní zdroj ZDE