Knížák si všímá toho, že ze školního systému mizí praktiky, které vedou k rozvoji myšlení a k estetickým a etickým návykům. Kroutí hlavou nad tím, že dnešní školák si i na malou násobilku bere počítač. „Pokud mu něco uvízne v paměti, jsou to torza počítačových her nebo řada zcela zbytečných informací,“ dodává.

Škola tak děti podle profesora neučí strukturovaně ukládat informace a jak zvažovat jejich validitu. „Nedojde-li k okamžité nápravě, je pohled do budoucnosti děsivý,“ říká s tím, že podobu nápravy už si ale nedokáže ani představit.

„Rozvinuté komunikační systémy náš činí instantními svědky všeho, co se na světě děje. Tragédie lidstva se nám prezentují jako film a tím se snižuje náš práh citlivosti,“ je přesvědčen Knížák, podle jehož slov se oháníme demokracií, která však funguje jen ve společnosti vysokých morálních hodnot a intelektuálně vyspělé.

Bez toho je prý demokracie jen diktaturou většiny a přímá demokracie je jedním z největších nebezpečí, protože ta vede přímo k plebejizaci společnosti. „Neustálé hledání zábavy ve všech oblastech degradovalo především umění i sport, ale například i školství. Vrací se zlozvyky vzniklé v totalitě,“ všímá si a přibližuje, že prodavačky v obchodech začínají být nerudné, lidé se přestávají usmívat i na ulicích.

„To, co nám komunisté sebrali, tu armádu drobných živnostníků, jsme začali opět likvidovat,“ zdůrazňuje a dodává, že v naši zemi se pokoušíme napravit křivdy vzniklé po roce 1948 a ať se snažíme jakkoliv usilovně, vzniká řada dalších nespravedlností.

Kromě toho profesor pozoruje, že se současné dějiny mění. Čím dál tím víc se prý vyčleňuje samozvaná „elitní“ třída, která nám říká, že musíme na vše, co dosud platilo, zapomenout a přijmout nové posuzovací parametry. „Idiotské genderové eskapády při vzniku a volbě nových pohlaví, nová role ženy ve společnosti podpořená kvótami, rasové vyrovnávání a tvrdá cenzura,“ upřesňuje.

V důsledku toho se Knížák obává, že civilizovaná společnost nakonec přestane rodit děti. Ženy se prý stanou agresivními, muži přestanou mít zájem a vstoupí do homosexuálních svazků. „Jde o menšiny, které je nutné respektovat, ale kterým nelze přiznat práva většinové populace,“ míní s tím, že to vše vede k tomu, že ztrácíme stupnice hodnot.

„Příkladem toho je i naše domácí politická scéna, kde si lidé zvolili do čela komunistického přisluhovače, bývalého estébáka, notorického lháře a možná i zločince, který je ochoten obětovat vlastní děti jen proto, aby mohl navyšovat své jmění. Zneužívá státní aparát a kontrolní systémy k nátlaku na ty, jejichž majetek chce získat,“ nebere si profesor servítky.

Právě Babišova kariéra je podle něj založena na osočování ostatních. „Nemohu pochopit, že ještě dnes, kdy je zcela zřejmé, o jakého mrzkého člověka jde, mu může ještě někdo věřit. Zaměstnává bývalé příslušníky StB, kteří pokračují ve své fízlovské práci a vytvářejí informační aparát, který může být použit třeba k vydírání,“ kroutí hlavou Knížák s tím, že se tvrdí, že platí své spolustraníky, kteří se pak chovají jako stádo sluhů.

„Hnutí ANO je jen účelovým strojem na prohlasovávání zákonů, které více či méně přispívají k posílení Babišovy moci. Jeho přisluhovači z ČSSD se bláhově domnívají, že když s ním pojedou na stejné lodi, získají voličské hlasy,“ diví se profesor, podle kterého je v okamžiku, kdy je Babiš nebude potřebovat, okamžitě potopí.

A komunisté? Těm jde podle Knížáka jen o to urvat co se dá a metody mají stejné jako kdysi. „Zradit kdykoliv a kohokoliv. Tam se nic nezměnilo,“ říká s tím, že struktury založené na hodnotách asi přestaly fungovat. „Žádný ekonomický růst, žádná prosperita nemohou nahradit fungující lidské vztahy a základní principy morálky,“ uzavírá Knížák.

Původní text ZDE