Petr Steiner již dlouhá léta žije v USA, Rusko však pravidelně navštěvuje. První věcí, kterou je podle něj třeba si uvědomit, je, že Rusko již dávno není Sovětský svaz a současné nepřátelství mezi ním a Západem již dávno není ideologickým konfliktem.

Steiner tvrdí, že Putin (i přes obavy mnohých odborníků) rozhodně nemá na to, aby podnikl invazi do Evropy. „Putinovo Rusko je – co do své branné síly a zeměpisných oblastí pod jeho kontrolou – se SSSR naprosto nesrovnatelné. A jsou to právě USA, jež svou strategickou převahu neustále navyšují.“

„Stačí jen porovnat holá čísla, aby se obrovský nepoměr mezi těmito dvěma historickými soupeři vyjevil jak na dlani. Jestliže mají Spojené státy zhruba 750 vojenských základen ve 40 zemích světa (Ron Paul jich v roce 2011 napočítal dokonce 900 ve 130 zemích), Rusko má zahraničních základen 9 a z toho jen 2 mimo území bývalého Sovětského svazu,“ řekl Steiner a dodal, že už jen čistě v poměru s armádami NATO nemá Rusko šanci. Obava z ruského vpádu do Evropy je až „dětinská“.

Druhý nedostatek této myšlenky spočívá v tom, že v dobách studené války se jednalo o jasně ideologický konflikt, ten však také již ustal. „Putinovské Rusko je sice státem autoritářským, ale jen marginálně sociálním, a už vůbec ne socialistickým,“ uvedl Steiner s tím, že ani nemá zdaleka tak rozdílnou ideologii vůči Západu, aby bylo nutné ji vyvážet.

Příkladem uvádí dva převraty, k jednomu došlo v Československu roku 1948, kdy nastoupil „univerzální sovětský model“, který změnil tehdejší zemi k nepoznání. Druhým, rámcově podobným lidovým převratem je pak ten nedávný na Ukrajině. Ten sice změnil celou zemi, ne však její vládnoucí struktury. „Tamní politická elita sice změnila svého zahraničního patrona, leč kleptokracii, která jí umožňuje nemravně bohatnout, si vzít nenechala,“ řekl Steiner s tím, že je to zcela logické.

Rusko podle Steinera přitom nemá žádné snahy obnovit „zaniklé sovětské impérium“, což tvrdí povětšinou pouze mnohá média. „A to vše jen proto, že se něco podobného odehrálo před téměř 50 lety... Putin, světe zboř se, není Brežněv a dnešní Rusko nevyváží ideologii, nýbrž převážně nerostné suroviny. Podíváte-li se na jeho hospodářskou bilanci, je na tomto obchodě značně závislé a pochybuji, že by o něj chtělo zbytečně přijít,“ řekl Steiner a dodal, že zářným příkladem toho, že s Ruskem lze mluvit i přes křehkou společnou minulost, je Finsko, které kdysi válčilo se Sovětským svazem, dnes má euro, je členem EU a zároveň jedním z nejdůležitějších ruských obchodních partnerů.

Steiner dodal, že doufá, že strach z migrace, tedy vlastně strach z neznámého, nevyužijí politici k nastolení autoritářských režimů jen z důvodu zvýšení bezpečnosti a že je povinností novinářů tomu předejít.

Celý rozhovor zde

Jak uprchlická krize ovlivní budoucí podobu Evropy však předpovědět neumí. Vidí za ní však „sociální inženýrství Západu“, jenž z ideologických důvodů rozbil funkční státy, protože nesouhlasil s jejich politikou. „Oplakáváme-li sto čtyřicet obětí pařížského teroristického útoku, neměli bychom zapomínat na skutečnost, že jen irácká invaze sama si vyžádala alespoň tisíckrát více lidských životů,“ řekl Steiner a dodal, že ji podpořili i Zeman a Havel.

„Uděláme-li z Afghánistánu, Libye či Sýrie střelnice, je navýsost pravděpodobné, že se tamní obyvatelstvo přesune do bezpečnějších částí světa ještě dříve, než mu dojde voda,“ dodal. Zda si s příchozími rozumně poradíme, je však na nás. Pokud jich bude málo, zřejmě ano, pokud jich budou desítky milionů, tak ještě uvidíme.

Není však třeba prorokovat konec Schengenu čistě kvůli skutečnosti, že státy neví, kdo se pohybuje na jejich území. „Ve Spojených státech rovněž nikdo přesně neví, kolik tam žije neregistrovaných imigrantů. Čísla, která máme k dispozici, jsou jen přibližné odhady (jedná se zhruba o 12 milionů),“ řekl Steiner a dodal, že není jednoduché spočítat ty, kdo se cíleně úřadům vyhýbají.

Ochrana hranic je pak podle něj dost volně definovaný termín, který postihuje krize evropské identity. „Na jedné straně je tu cílevědomá snaha odstranit historicky dané hranice a vstřebat všechny země do nadnárodní Evropské unie. Na straně druhé je zde však i tendence opačná, tedy drobit existující státy do menších celků, jakými jsou třeba Katalánie nebo Skotsko,“ nadhodil Steiner a dodal, že se znovu objevují snahy obnovit národní státy, což je myšlenka ve Steinerových očích již dávno překonaná.

„Jak však dobře víme, rozdíl mezi vlastenectvím a šovinismem je vratký a upřednostnění národních zájmů nad kontinentální solidaritu hrozí znovuvzkříšením letitých konfliktů, jež právě Evropská unie slibovala překonat,“ uzavřel rozhovor Steiner s tím, že nás čeká „nevyzpytatelná“ budoucnost.