„Když jsem v březnu loňského roku zdůvodňoval, proč se nezúčastním protestů ‚Za slušné Slovensko‘, mnozí jste mi nerozuměli. Ptali jste se mě, zda mi už nepřekážejí oligarchové – a já jsem vám vysvětloval, že oligarchie se nedá porazit volbami, a varoval vás, abyste se nedali zmanipulovat. Napsal jsem, že zneužitím dvojnásobné vraždy na mocenské cíle přicházejí protivládní protesty o svůj mravní étos a že ‚slušné Slovensko‘ není politický program, ale záměrný marketingový slogan, aby získal co nejvíc lidí, a přitom mu neřekl to podstatné...“ poznamenal Chmelár na svém facebookovém profilu. 

„Rok se s rokem sešel a jeden z protagonistů iniciativy Juraj Šeliga odhodil přetvářku a oznámil, že vstupuje do nové strany Andreje Kisky. Na této informaci bylo překvapující jen to, že překvapila novináře (nebo se tak aspoň tvářili). Střízlivě uvažující člověk musel přeci tuto kamufláž ‚apolitické iniciativy‘ odhalit nejpozději tehdy, kdy Andrej Kiska ‚zavelel‘, že protesty by měly skončit (aby neohrožovaly jeho zamýšlenou politickou kariéru) a organizátoři ho poslechli jako malé děti. Prezident zadusil odpor dřív, než mohl nabýt hlubšího smyslu, neboť o to, aby lidé získali zpět kontrolu nad vlastními životy, tu nikdy nešlo,“ dodal Chmelár. 

„Tento fakt nepřipomínám z nějaké uštěpačnosti nebo pocitu zadostiučinění. Zaujalo mě, že při probíhajících masových protestech v Česku se objevil ten samý scénář: Organizátoři začali volat po ‚slušné vládě‘ a ‚slušném premiérovi‘. Tak moment, zarazil jsem se, kdyby vyjadřovali nespokojenost s konkrétními kroky Babišovy vlády, tomu bych rozuměl, to bych považoval za opodstatněné. Ale když volají po nějaké ‚slušné politice‘, musím se ptát, kde byli tito lidé posledních 30 let, když gauneři ohlodali tuto republiku na kost,“ dodal Chmelár.

Podle něj přeci každému, kdo žije v reálném světě, musí být dávno jasné, že Babiš stejně jako Fico je produktem systému, který se tu vytvořil v uplynulých desetiletích za vydatné asistence všech tzv. demokratických stran, ale i médií, která si nedělala starosti s nesouladem ekonomiky a práva, pokud šlo o ty správné ‚reformy‘. „Dzurindovi a Miklošovi lidé nebyli o nic méně nenasytní než ti Mečiarovi, a politici, kteří vyšli z této líhně, včetně dnešního ‚progresivního lídra‘ Miroslava Beblavého, kryli všechna svinstva, která se tu kupila, až dosáhli výšin mrakodrapu. A dokonce i čerstvý poradce paní prezidentky Marián Leško, který vždy věděl, jak jít s dobou, dokázal udělat kariéru nejen na tom, co si pamatoval, ale i na tom, co z pamatovaného zatajil. Oligarchie se totiž nezrodila s Ficem, stvořil ji Mečiar, posílil ji Dzurinda a za Fica se mocenský převrat z demokracie na plutokracii jen dovršil,“ podotkl. 

„Představa většiny lidí, že politici jako Babiš nebo Fico jsou jen žáby na prameni s čistou vodou, které stačí odstranit, a všechno bude zase v pořádku, je nejen naivní, ale i nebezpečná. Problém, kterému čelíme, je systémový – a nazývá se kapitalismus. Byl to ekonomický systém zaměřený na soukromý zisk, který ovládl veřejný prostor a začal dusit klíčící demokracii jako parazit. Pokud si toto neuvědomíme, politický konflikt bude nudnou kulisou skutečného mocenského boje. Jeden z protagonistů sametové revoluce a autor její neoficiální hymny ‚Slíbili jsme si lásku‘ Ivan Hoffman to už pochopil a veřejně vyhlásil, že nechodí volit a svůj hlas dá jen té straně, která přijde s programem odstranění kapitalismu. Zatím však žádná ze stran nepředstavila ani jen reálný program řešení klimatické změny či přechodu k digitální společnosti. Nenechte se takto zmýlit. Toto nejsou protesty, které by v sobě nesly nějaký demokratický étos. Jejich hlavním aktérem není lid konstituující moc ve státě zdola. Je to boj jedné části establishmentu proti druhé. A ten demokracii paradoxně spíš ubližuje, neboť tím nejhorším zločinem v politice je vzít lidem naději,“ uvedl závěrem Chmelár.