„Je tady mezi vámi hodně rodičů. Mít děti je jedna z věcí, které vás naplňují nejvíc v životě. Dětem věříte, přejete jim jen to nejlepší. Někdy zlobí, jsou to přece děti. Vždycky jim odpustíte. Odpustíte jim prakticky cokoliv. Hlavně, že jsou zdravé. Věříte, že se v životě najdou. Že budou šťastné. Že jednou najdou někoho, kdo je bude mít rád. Založí rodinu. A třeba vám dají vnoučata. Ale hlavně, aby byly zdravé,“ popsal Babiš s tím, že jeho syn Andrej trpí schizofrenií. 

„Je to hrozná nemoc pro nemocného i jeho okolí. Pro rodiče zvlášť. Doufáte, věříte, někdy se i modlíte. Jde to nahoru dolů. Období naděje, že je vaše dítě stabilizované a má radost a uspokojení z toho, co v životě prožívá, střídají období, kdy se dozvídáte, že to vaše dítě zrovna svůj život a nemoc nezvládá. Můžete mu pomoct? Někdy moc ne. A třeba mu jde o život, nebo dokonce i ohrožuje na životě své blízké,“ popsal Babiš se slovy, že jeho syn měl štěstí, že kamarád se o něj staral jako o bratra. 

„Možná si ani neumíte představit, jak nesmírně těžké je o tom mluvit veřejně a uvádět tyto nepříjemné věci s vědomím, že s nimi vaše dítě už bude muset nadále žít a všichni to o něm budou vědět. Říkat tyto informace do médií, která jimi zaplňují veřejný prostor. Proto se mi nemůžete divit, že jsem potřeboval nějaký čas, aspoň chvilku, abych byl schopen po velmi náročné čtyřdenní zahraniční cestě, kterou jsem opravdu nemohl zrušit, zastavit se a udělat si chvilku, abych se poradil s rodinou své první ženy, co dál. Co říct. Jak vyložit celý několik let trvající horor, kterému jsme všichni i s naším synem vystaveni. A jak to udělat pokud možno co nejšetrněji k synovi a jeho mámě. Je to vůbec možné? Moc ne, věřte mi. Moc ne,“ posteskl si Babiš. 

„Mezi politickým vyjednáváním o vládě, která začala být hned první den v ohrožení díky neuvěřitelně koordinované práci českých médií a Seznamu, který přinesl sugestivní - a taky nesmyslnou - reportáž založenou výhradně na výpovědi mého duševně nemocného syna, bez jakýchkoliv dalších zdrojů. Tohle že je novinařina? Tohle? Ověřování ze dvou zdrojů? Ne, proč? A ty věci, kterých jste si určitě všimli taky, totiž, že můj nešťastný, nemocný syn nevěděl, že ho při rozhovoru mezi dveřmi natáčejí skrytou kamerou, jsou daleko za hranou novinářské etiky a zvyklostí, ty zatím nechme být. Reportáž měla ohromující důsledky. Hned první den navrhla opozice mimořádnou schůzi s hlasováním o důvěře vládě. Aniž si média cokoliv ověřila, tak pustila do světa titulky s jednoznačným vyzněním. Unesl jsem svého syna? A někteří se už neptali. Někteří měli jasno,“ sdělil Babiš se slovy, že on svého syna neunesl. 

„Děkuju manželům Protopopovým, že nám naprosto nad rámec všeho běžného pomohli a že Petr Protopopov věnoval dva a půl roku svého života mému synovi. Dal mu přátelství, svůj čas, naslouchal mu, pomáhal mu. Kéž by každý z lidí, kteří trpí touto příšernou nemocí, měl někoho takového. Děkuju Vám, Petře. I za mého syna Andreje,“ zakončil Babiš svůj text.