„Je tady mezi vámi hodně rodičů. Mít děti je jedna z věcí, které vás naplňují nejvíc v životě. Dětem věříte, přejete jim jen to nejlepší. Někdy zlobí, jsou to přece děti. Vždycky jim odpustíte. Odpustíte jim prakticky cokoliv. Hlavně, že jsou zdravé. Věříte, že se v životě najdou. Že budou šťastné. Že jednou najdou někoho, kdo je bude mít rád. Založí rodinu. A třeba vám dají vnoučata. Ale hlavně, aby byly zdravé,“ popsal Babiš s tím, že jeho syn Andrej trpí schizofrenií. 

„Je to hrozná nemoc pro nemocného i jeho okolí. Pro rodiče zvlášť. Doufáte, věříte, někdy se i modlíte. Jde to nahoru dolů. Období naděje, že je vaše dítě stabilizované a má radost a uspokojení z toho, co v životě prožívá, střídají období, kdy se dozvídáte, že to vaše dítě zrovna svůj život a nemoc nezvládá. Můžete mu pomoct? Někdy moc ne. A třeba mu jde o život, nebo dokonce i ohrožuje na životě své blízké,“ popsal Babiš se slovy, že jeho syn měl štěstí, že kamarád se o něj staral jako o bratra. 

„Možná si ani neumíte představit, jak nesmírně těžké je o tom mluvit veřejně a uvádět tyto nepříjemné věci s vědomím, že s nimi vaše dítě už bude muset nadále žít a všichni to o něm budou vědět. Říkat tyto informace do médií, která jimi zaplňují veřejný prostor. Proto se mi nemůžete divit, že jsem potřeboval nějaký čas, aspoň chvilku, abych byl schopen po velmi náročné čtyřdenní zahraniční cestě, kterou jsem opravdu nemohl zrušit, zastavit se a udělat si chvilku, abych se poradil s rodinou své první ženy, co dál. Co říct. Jak vyložit celý několik let trvající horor, kterému jsme všichni i s naším synem vystaveni. A jak to udělat pokud možno co nejšetrněji k synovi a jeho mámě. Je to vůbec možné? Moc ne, věřte mi. Moc ne,“ posteskl si Babiš.