Hostem pořadu Osobnost Plus na Českém rozhlase Plus byl Petr Šmolka, známý český partnerský poradce a psycholog. „Bude mít podle vás, pane doktore, to západní neoliberální hnutí včetně těch mnoha genderových přístupů nějaký dopad na společnost, nebo je to něco krátkého, co prostě přejde?“ odstartovala otázkou rozhovor moderátorka Barbora Tachecí.

„No, já si především myslím, že různá hnutí týkající se vůbec mezilidských vztahů, že paradoxně můžou u nás, protože jsme taková trochu švejkovina, mít kontraproduktivní dopad. My se pak snažíme o něco jiného. Když byly v módě, třeba ve Skandinávii, volné svazky, tak my jsme měli největší sňatečnost téměř na světě. Jestli těmi neoliberálními postupy máte na mysli takové to opatrné přešlapování v těch genderových záležitostech, nedej bože, abychom se k ženám chovali jako k ženám, tak to mám pocit, že přece jenom u nás zaplať pánbůh nehrozí,“ odpověděl Šmolka.

Moderátorka však poznamenala, že měla na mysli něco mnohem více extrémnějšího. „Že se dětem říká, nevaž se k žádnému pohlaví, rozmysli si, co vlastně jsi. Na některých britských školách ty unisex uniformy, aby děvčata neměla sukni, aby náhodou nebylo poznat, že to jsou děvčata, co si o tom myslíte?“

„Vy jste zmiňovala, že se věnuji této problematice asi padesát let, takže z toho se dá velmi snadno usoudit, že nepatřím zrovna mezi juniory v této oblasti, a já mám pocit, že pro nás nebo pro naši generaci je asi obtížné vstřebat, že se zpochybňuje to, co bývalo vždycky zvykem. Například to, že jsou jen dvě pohlaví, která se mohou docela příjemně propojovat a navzájem obohacovat, a teď představa, že bude chodba, na které bude třeba pět různých kabinek, pokud půjde o sociální zařízení, ta mě poměrně děsí, protože když tam někdo chudák přešlapuje a neví, do které z nich se vydat, protože se mu to nějak motá, tak to bude mít spíš negativní dopady,“ zodpověděl.

„Já jsem měla na mysli spíš to, když dětem se, a i to se stává, od dětství říká, nevaž se na žádné pohlaví, rozhodni se, co jsi. Pohlaví je věcí volby, nikoliv toho, jak se narodíš, tak pokládáte to za ryze škodlivou tezi, nebo vlastně může dát těm mladým nějakou formu svobody?“ upřesnila Tachecí dotaz.

„Já nevím, jestli je to svoboda, já mám za to, že to je ani ne tak plus, jako spíš něco, co může být pro ty děti matoucí. Ať je to, jak je, ony se stejně někdy dozvědí, ať proto, že jim to někdo prozradí, nebo proto, že si toho povšimnou samy, že jsou jisté anatomické rozdíly mezi pohlavími. Ono je to velmi zajímá tak kolem třetího roku věku. Začnou pátrat a teď najednou přijde informace, ty se nevaž na to, že vypadáš tak a tak, protože to může být úplně jinak. To, co je škodlivé, je podle mě to, kdyby se vysloveně ty děti připravovaly v rámci svého anatomického pohlaví na nějakou specifickou roli. Viz takové ty jejich křiky, že kluci nepláčou a že kluci by měli být tvrďáci a ženy mají být krásné, submisivní, vyhýbat se, a teď tomu, že jsou příliš feministické nebo že jsou příliš femini jako ženy, tak to může asi dělat neplechu. Já si myslím, že ono je to tak, že většinou tato hnutí, která se projevují velmi hlasitě, tak se projevují hlasitě proto, že jsou do jisté míry okrajová. Ti, co budou hájit existenci dvou pohlaví s výjimkami v tom, že je člověk determinován pohlavím, ještě neznamená, že se musí chovat podle předem daného modelu, takže to, že se toto zpochybňuje, že to pro ty děti je možná zátěž,“ dlouze popsal.