„Zažili jsme už některé nesouhlasné projevy se sovětskými památníky, ale vždy to bylo jaksi kultivované a logické. Antikomunismus je totiž pro starší generaci, která komunistický režim zažila, odpor proti komunismu, nikoliv proti Rusku jako takovému (historickému) a nikoliv proti ruskému národu,“ vysvětluje s tím, že Rusové nakonec doplatili na komunistický režim daleko nejvíce.

„Bohužel nihilistická výchova mládeže vychovala dnešní generaci bez hodnot, bez minulosti a bez budoucnosti, hlavně však bez vztahu k realitě. Realita zmizela za tablety a obrazovkami jako kulisa nemající významu. To, co je na tabletech a obrazovkách, jsou iluze o světě, kterým věří. Člověk, který většinu času stráví hraním her a ostatních virtuálních aktivit, se domnívá, že tak jednoduše jako ve hře lze zvítězit i v životě. Složité věci neřeší,“ upozorňuje.

Každého nesouhlasného je zapotřebí někam zařadit, obvykle je buď xenofob, nebo komunista

„Bubliny, ve kterých lidé žijí, jsou jednoznačné, neznají pochyb, všechno je jasné, ‚my jsme jedineční a druzí jsou blbí‘, nejspíše jsou to ti zaostalí xenofobové, rasisté a komunisté. Každého nesouhlasného je zapotřebí někam zařadit, obvykle je buď xenofob, nebo komunista. Kdo jsou ti, kteří obhajují sochu maršála Koněva? Nejspíše komunisté,“ popisuje Podracký a uvádí, že komunismus přitom už dávno zanikl, není ani v Rusku, vede se vlastně minulá válka. „Proč asi? Aby se nemusela bojovat skutečná současná válka, aby byl zástupný nepřítel, na kterého se odvede pozornost,“ konstatuje.

Každý, kdo rozumí historii, chápe, že socha maršála Koněva není o maršálovi Koněvovi, že je to symbol osvobození Prahy sovětskou armádou, a připomíná tím vlastně sovětské vítězství nad nacistickým Německem. „Pro současné nihilisty, kteří neuznávají hodnoty, je to socha jakéhosi jednotlivce, kterého hodnotí samostatně, nikoliv v souvislostech. Tak by vlastně měly být Masarykovy sochy ověnčeny tabulkami jeho selhání, třeba že lhal prezidentu Wilsonovi o množství sudetských Němců, nebo si nechal vodit na Hrad mladé děvče. Nakonec by tabletoví nihilisté, kteří nečtou knihy, ale jen tabulky na sochách, o něm věděli jen to, že si nechal vodit v osmdesáti letech mladé děvče na Hrad, a v jejich myšlení by Masaryk byl už jen smilník, nic víc,“ domnívá se.

Posun myšlení nás pravděpodobně zlikviduje úplně

„Tento posun myšlení neuznávající za hodnotu společnost, rodinu, obec, národ, stát a úctu k lidem, kteří pro tyto hodnoty něco udělali, uznávající za hodnotu jen univerzálního člověka jednotlivce, už nás ničí hodně dlouho a pravděpodobně nás zlikviduje úplně. Maršál Koněv je podle nihilistů jen jakási nezajímavá osoba, která vedla jakousi válku, neuznávají, že je to člověk, který vedl armádu, která nás zbavila vražedného nacistického režimu,“ píše Podracký.

„Nihilistům národ nic neříká, proč by tedy měla být nějaká armáda, která jej zachránila, důležitá? Vždyť národ je přece konstrukt intelektuálů devatenáctého století, proč tedy národ hájit, proč uznávat za hodnotu jeho záchranu? Mohl zaniknout už německým nacismem a byl by pokoj! Dnes bychom neměli nacionalisty, xenofoby apod. Jaká pohoda by to byla!“ uvádí.

Relativismus, který snižuje hodnotné (třeba rodinu tvořící budoucnost) a vyzdvihuje nehodnotné (třeba homosexuální pár žijící jen pro sebe) je podle Podrackého typickým případem takového nihilismu. „Pravda není informace popisující realitu, ale to, co se vyskytuje na tabletech. Pokud se bude na tabletech a obrazovkách dostatečně dlouho vyskytovat, že prezident je blbec, tak se jím stane a půl milionu lidí půjde proti němu demonstrovat, aniž bude vlastně vědět proč, ale asi proto, že prý podporuje jakousi ministryni. To, že prezident odmítl migranty navzdory Merkelové, že jezdil domlouvat obchody našim firmám, že přivedl naši republiku do NATO, je nezajímavé (hodnoty jsou poníženy), důležité je to, že udělal nějaké chyby nebo přehmaty a nechová se slušně (nicotnosti jsou vyzdviženy),“ upozorňuje.

Generace vychovaná v idejích „otevřené společnosti“ zanikne tím, že nerozezná skutečného nepřítele

Generace takto vychovaná v idejích „otevřené společnosti“ podle Podrackého zanikne tím, že nerozezná skutečného nepřítele od fiktivního, pokud se na tabletech bude dostatečně intenzivně vyskytovat nepřítel fiktivní. „Nenadsadím ani mnoho, když řeknu, že nihilisté nebudou nebezpečí vidět, nechají se muslimy vytlačovat z městských čtvrtí a ustupovat v jejich požadavcích, protože hry na tabletech je nebudou znázorňovat jako nebezpečí, zato Rusy ano. V západních městech se to už stalo. Přesto, že realita na Západě je dostatečně snadno zjistitelná, říkají takoví zahleděnci do tabletů, že jim muslimové nevadí, že je klidně přijmou a budou s nimi žít v multikulturní společnosti. Asi tvůrci her málo dávají muslimy jako nepřítele,“ domnívá se.

Nihilistická společnost podle Podrackého nemá šanci. „Musel by být zázrak, aby všichni ti světoví oligarchové, promítající svoje zájmy do tabletů, svoje zájmy nehájili a hájili zájmy našeho národa a našeho lidu,“ myslí si. Život je boj o vlastní existenci, o existenci svojí kultury a civilizace jako takové. „Nepřítelem nejsou panáčci na virtuálním poli, ale ti, kteří s námi manipulují už dnes a velmi silně. Nezapomeňme, že oni mají v rukou i ty vandaly, kteří budou sochu tak dlouho barvit, až se bude muset odstranit. Že je to navíc provokace, která někomu slouží, je viditelné. Někomu mocnému, který má na to platit lidi a barvu,“ uzavírá Vlastimil Podracký.