Od roku 2020 došlo v západní a střední Africe a v oblasti Sahelu k devíti vojenským převratům, které měly širokou podporu veřejnosti. Jako první odstartoval převrat v Mali, kde armáda podnikla puč pod vedením plukovníka Assimi Goita. O čtyři měsíce později došlo v Guineji k vojenskému převratu proti prezidentu Alfovi Condemu. V dubnu 2021 se čadská armáda chopila moci poté, co byl prezident Idriss Deby zabit na bojišti při návštěvě vojáků bojujících proti povstalcům na severu země. V říjnu téhož roku byla svržena súdánská přechodná civilně-vojenská vláda.

K tomuto vzorci hroutících se vlád se přidala i Burkina Faso, kde v roce 2022 došlo ke dvěma vojenským převratům. Poté 26. července 2023 prezidentská garda v Nigeru bohatém na uran svrhla demokraticky zvoleného prezidenta Mohameda Bazouma a nyní došlo převratu v Gabonu, kde skupina gabonských vojenských důstojníků sesadila prezidenta Aliho Bonga, jehož rodina vládla zemi téměř šest desetiletí.

Neúspěšné pokusy o puč navíc proběhly v Gambii nebo Guinei-Bissau. Všechny tyto převraty navíc mají velkou lidovou podporu. Podle odborníků je za tím selhání demokratických procesů v afrických zemích, což vede k prohlubování nerovnosti, zkorumpované správě a horšícím se ekonomickým podmínkám. Tato kombinace hospodářských, politických a sociálních problémů činí region obzvláště zranitelným vůči převratům.

Podle průzkumu organizace Afrobarometer ve 34 zkoumaných afrických zemích klesla v posledních letech důvěra v demokratické volby až o 20 procent a lidé by podle šetření stále více upřednostnili vojenskou vládu. „Lidé jednoduše nespatřují na demokracii žádné výhody. Proto se pučisté těší takové podpoře,“ uvedl politický analytik Jonathan Asante-Otchere z ghanské University of Cape Coast.

„To, co vidíme, je produktem nefunkčních institucí a skutečnosti, že demokracie nesplnila očekávání místních obyvatel,“ řekl pro Al-Džazíru ředitel Západoafrického centra pro boj proti extremismu Mutaru Mumuni Muqthar. Jádrem nespokojenosti jsou kromě korupce a špatného vedení země zejména ekonomické faktory.

„Je to z velké části způsobeno ekonomickou situací v regionu. Důvodem jsou vysoké životní náklady a nezaměstnanost, přičemž lidé zároveň vidí, že jejich politická elita si žije nadstandardně dobře,“ dodává Muqthar.

Problém je také v tom, že celá oblast střední, západní Afriky a Sahelu je od svržení Libyjského vůdce Muammara Kadáfího výrazně nestabilní, v regionu se formují ozbrojené povstalecké skupiny a šíří se ozbrojené střety. „Pokud bychom se chtěli vrátit v čase, je zřejmé, že pád Kaddáfího režimu v Libyi začal zhoršovat nejistotu v Mali a v celém Sahelu,“ uvedl Dave Peterson, vrchní ředitel afrického programu pro demokracii NED s tím, že chaos a mocenské vakuum v Libyi vedly k šíření zbraní a ozbrojených bojovníků po celém sahelském regionu.

Situace v Africe se podle odborníků v příštích letech jen tak neuklidní. „V mnoha zemích proběhly sporné volby nebo se u moci drží prezidenti, kteří jsou u moci již třetí volební období, nebo je zde vysoká míra nejistoty či stagnující ekonomika. Nevíme, kde by mohly být spiknutími k převratu zasaženy příště, ale místa jako Kamerun, Togo, Senegal, Benin se potýkají s mnoha problémy,“ říká Mutaru Mumuni Muqthar. „Pro extremistické skupiny v regionu je nyní den otevřených dveří,“ dodává s tím, že demokracie v Africe je zatím touhou, která není smysluplně naplněna.

Západní svět navíc aktuálně neutěšená situace v Africe nezajímá, jak prohlásila vedoucí Centra pro mezinárodní spolupráci na Newyorské univerzitě Sarah Cliffová. „Ukrajinská krize na sebe vztahuje všechnu pozornost na mezinárodním poli. Některým zapomenutým krizím se podobné pozornosti nedostává,“ uvedla Cliffová pro server Politico.com.