„Pozdě bycha honit. Miroslav Horníček má nádhernou povídku o tomto úsloví. Také patřil k těm ‚odkladačům na pak‘, až dosáhl toho, že nikoliv on honil bycha, ale celý zástup Bychů honil jeho, jako špatné svědomí, co ještě všechno neudělal,“ říká na úvod Nedělního rána Ivan Vyskočil a vysvětluje.

„Můj Bych každé ráno, při předčasném probuzení do mne šťouchal s připomínkami, že Nedělní ráno stále čeká, odloženo na ‚pak‘! Částečně mne omlouvá, že stále řeším usmrcení mého syna a dlužno říci, že jihočeská policie mému snažení pohříchu nevychází vstříc!“

Gazdík odstoupil z vlády? Nerozplakalo mě to! A vtip na vládu…

„V rámci svého zdraví raději moc neposlouchám zprávy o společenskopolitickém dění u nás. Ještě to, k tomu všemu, by mne asi zabilo. Taky se mi zdá, že nejdůležitější zprávou je láska Agáty Hanychové s Jaromírem Soukupem. Ale tuhle mi přece jen cinklo o ucho, že pan Gazdík odstoupil z vlády. Přiznávám – nerozplakalo mne to!“ krčí rameny Ivan Vyskočil a s trochu škodolibým úsměvem dodává. „Jen mi ihned naskočil hezký vtip:

Volá občan do vlády a říká: ‚Prosím vás, prý se tam na vládě uvolnilo místo, tak já bych to vzal?‘ A sekretářka u telefonu se s údivem ptá: ‚Jste debil?‘ A pán: ‚Aha, tak promiňte, já nevěděl, že je to podmínka‘,“ směje se herec. Pak ale zvážní a pokračuje.

Postupy mafie, tak jak je popsal Mario Puzzo v románě Kmotr….

„Tak pan Gazdík nám už vládnout nebude. Kauza Dozimetr semlela i jeho. Ale místo v parlamentu si ponechal. Inu samozřejmě, kde by takový Gazdík sehnal honem tak dobře placený džob? A nyní prosím postupujte v úvahách se mnou a opravte mne a umravněte, pokud vám vychází něco jiného,“ pokyvuje Ivan Vyskočil a předkládá.

„Bývalý ministr kultury za STAN pan Besser dopodrobna popsal metody, jakými postupovali pánové Gazdík a Polčák. Jak vybírali lidi a které na vlivná místa, která budou později sloužit jejich zájmům. Dokonce prý i Vít Rakušan byl jimi vybrán, jako dostatečně zpracovatelný a způsobilý pro jejich rejdy. Až to dospělo k panu Hlubučkovi, Redlovi a k dalším a s tím i k mnohamilionovým škodám,“ kroutí hlavou herec a podotýká.

„Ale tohle jsou přece přesně způsoby a postupy mafie, tak jak je popsal Mario Puzzo v románě Kmotr! Ale to byly přece gangsteři. Má-li tedy pan Gazdík stejné způsoby ovládání, pak patří také do stejné branže – tedy do branže gangsterů. Ale dál sedí v parlamentu, dále se podílí na schvalování a předkládání zákonů, tedy nadále má podíl na řízení státu. Logicky mi vyplývá, že za naše peníze, byť jsem ho nevolil, podílí se na řízení státu – gangster? To není dobrá vizitka. Pokud toto nevidí a logicky si nevyhodnotí i pan Rakušan, jak může být nadále ministrem vnitra? A stokrát může říkat, že nic nevěděl. Jeho přímo povinností je vědět! Nejen jako šéf té povedené strany, ale o to víc jako ministr vnitra. Pane Rakušane: Neděkujeme – odejděte!“ vyzývá a trochu posmutněle dodává: „Já vím, je to volání osamělého, žíznivého na poušti...“