Západní vůdci uvalili podle Gobleho na Rusko sankce takovým způsobem, že Putinovi fakticky pomáhají i nadále terorizovat vlastní obyvalstvo a připravovat se na válku. Zároveň Obama, Merkelová, Cameron, Hollane a další odmítají nazývat Putinovu invazi a rasismus pravým jménem. „Vedoucí představitelé některých států využívali teroristické útoky proti svým občanům ke svým vlastním účelům, ale Vladimir Putin učinil z terorismu nedílnou součást ruské oficiální politiky. Putin se k tomu nezdráhá využívat ani ruské bezpečnosntí agentury,“ přidává Goble názor moskevského komentátora Konstantina Plamenjeva a i v další části textu tlumočí jeho postoje.

„Historické zkušenosti nám říkají, že za těmti událostmi mnohdy stojí osobní obavy či strach určitých vládnoucích skupin. Mohou tak lépe manipulovat s veřejností přesně tak, jak chtějí. Terorismus učinil svět nebezpečným a nepředvídatelným, méně stabilním a více pragmatickým. Zároveň tlačí lidstvo na pokraj nové globální války. Jestliže se ve druhé polovině dvacátého století nazývaly tyto aktivity mezinárodním terorismem, v současné době by si zasloužily přejmenovat na státní terorismus,“ tvrdí Plamenjev.

„S nástupem Putina k moci se stal terorismus běžnou součástí života v Rusku. Dopomohl obskurnímu podplukovníkovi KGB k uchopení moci v roce 1999, což později vedlo od nastartování války na Kavkaze přes válku s Gruzií až po anexi Krymu a válku s Ukrajinou. Ruské speciální služby vyvinuly nové metody státního terorismu k dokonalosti a začlenily do tohoto procesu i armádu a média,“ poukazuje Plamenjev.

celý text v angličtině najdete ZDE

A výsledkem toho podle Plamenjeva je, že se terorismus stal hlavním nástrojem tuzemské i zahraniční ruské politiky. „Děsí domácí obyvatelstvo a nutí jej k podpoře násilí vůči jiným státům. Stejně tak z něj mají strach vůdcové těchto dalších států, kteří se obávají postavit se proti Putinovi. Ruské povědomí je ovlivněno mnoha složitými procesy, které zasáhly společnost v posledních desetiletích. Na jedné straně procesem spolčení oligarchů, kriminálníků a mocenských stuktur pod vedením Putina. Na straně druhé tento proces změnil společnost na apatickou vůči agresivním tendencím,“ míní Plamenjev.

„Po vítězství na Majdanu a odchodu Janukovyče začal Putin válku proti Ukrajině. Základním prvkem této tzv. hybridní války se stal terorismus. Za posledních šest měsíců se bohužel ukázalo, že západní vůdcové nejsou připraveni této strategii úspěšně čelit. Pozice, kterou zastávají, je od začátku chybná. Jejich kroky jsou vedeny ideou, že nesmějí zahnat Putina do rohu, ale naopak mu pomoci najít cestu ven,“ píše Goble.

Západní lídři se natolik strachují o to, aby Putin neztratil náhodou svoji tvář, že naopak ztrácejí svoji vlastní tvář. Putin provedl invazi na území svého ukrajinského souseda, byť v Budapešti před dvaceti lety jeho ruský předchůdce slíbil, že k ničemu takovému nikdy nedojde. Západní vůdci zase zradili svůj závazek bránit Ukrajinu, který byl rovněž součástí onoho budapešťského memoranda,“ uzavírá Goble.