Ruská společnost nikdy nebyla systematicky připravována na to, že se o problémech diskutuje. Obecně je velmi rasistická, nesnášenlivá a momentálně hodně zmilitarizovaná. To řekl při debatě o Rusku pořádané on-line Akademickým spolkem studentů politických věd v Plzni Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Předtím se hovořilo o krizi na Ukrajině, vztahu Ruska k Evropské unii, Číně, USA a tak dále.

Geopolitika náhražkou marxismu-leninismu

Jak sdělil politický geograf a pedagog Michael Romancov, ruská pozice ve světě stále vychází z toho, že je to velmoc. Nicméně nespokojená, zakomplexovaná a agresivní. Otevřeně agresivní se ruská zahraniční politika stala od roku 2008. Podle diplomata a také politického geografa Jaroslava Kurfürsta je Rusko jadernou velmocí s obrovskou zásobárnou surovin. Chce vidět svět hegemonních velmocí, z nichž má každá kolem sebe areál loajálních, satelitních států, v němž neomezeně vládne.

Geopolitika se podle Romancova v Rusku stala bohužel novodobou ideologickou náplní, do určité míry náhražkou marxismu-leninismu. Vladimir Putin stojí v čele Ruska nepřetržitě od roku 2000 a přihlásil se k několika geopolitickým koncepcím. Ke koncepci eurasijské, jejímž největším protagonistou je v Rusku Alexandr Dugin. Pak koncepci ruského světa, která je tlačena některými vysokými exponenty ruské pravoslavné církve. Následně Putinem nejsilněji realizované koncepci, tedy Ruska jako obhájce konzervativních hodnot. Ale také ke konceptu suverénní demokracie, tedy k Rusku jako ve světě standardní zemi. Kurfürst k tomu dodal ještě školu neosovětismu.

„Putin a elita na něj napojená mají panickou hrůzu z šíření demokracie. Od oranžové revoluce v roce 2004 viděli řadu takzvaných barevných revolucí, jak je posměšně nazývají. Viděli arabské jaro a každé takovéhle hnutí veřejnosti, které bylo často namířeno proti autoritářům nebo zkorumpovaným elitám a požadující demokratizaci, Rusové považují jako existenční hrozbu. V momentě, kdy Ukrajina buduje prozápadní demokratický stát, který aspiruje na členství v Evropské unii a NATO, je pro Rusko podstatné, že by se něco takového mohlo přelít na jeho území, a to je existenční hrozba,“ vysvětlil Kurfürst.

Podle něj mělo Rusko v posledních třiceti letech tři velké vnější strategie. První byla snaha integrovat se do struktur Západu. Poté bylo jeho cílem vytvoření rusocentrického prostoru geopolitické loajality na půdorysu postsovětského prostoru, kterému se velí z Moskvy. A třetí velkou strategií je sázka na partnerství s Čínou na revanš proti Západu.

Putin pohrdá státníky

Zvláštní zmocněnec Ministerstva zahraničí pro východní partnerství Jaroslav Kurfürst také prohlásil, že Putin pohrdá většinou státníků tohoto světa. Bylo to třeba vidět na způsobu komunikace během Rady bezpečnosti OSN, kde prý odhaloval některé z důvěrných částí telefonátů s prezidenty Macronem nebo Bidenem. „Tento fenomén známe z dřívějších dob, kdy ruský car, když zjistil, že má anglický panovník parlament a nemůže si dělat, co chce, tak si ho často přestal vážit,“ dodal.

Sjednocená Evropa je podle Kurfürsta pro Rusko velkým problémem, jakýmsi prototypem protivníka. Nicméně současným hlavním partnerem pro globální hru jsou USA. Rusko nyní mluví o EU s pohrdáním jako o přívažku USA, který nemá autonomní politiku, a jako o části světa, která je závislá na jeho plynu.