Přímá linka s Vladimirem Putinem je svým způsobem unikátní formát pořadu, který má hned několik rovin. Na prvním místě vytváří prostor přístupnosti prezidenta, který má v politické kultuře Ruska zvláštní postavení. V tomto smyslu má pořad demokratické vyznění a dává alespoň virtuálně možnost obrátit se k prezidentovi země a oslovit ho. Zároveň odkazuje na určité monarchistické rysy, které jsou v Rusku velmi silné a vedou k upřednostnění personalizace moci a politického procesu.

Pořad slouží také jako určitý lidový ventil – řada otázek totiž obsahuje kritiku místních činovníků, žádosti o pomoc těch, kdo se pomoci nedočkali, stížnosti na špatnou práci gubernátorů či vlády. Kreml tak nechává ventilovat problémy občanů, které prezident jako nad-politická figura de facto neutralizuje. Otázky a jejich konkrétní struktura mají samozřejmě sociologickou hodnotu pro Kreml – mohou identifikovat nálady ve společnosti a ukazovat na nejaktuálnější problémy či názory obyčejných lidí po celé zemi.

Konečně, pořad je zároveň vynikajícím PR (public relations) tahem, který pomáhá utvářet Putinovu autoritu a popularitu. Samozřejmě, že je možné diskutovat o tom, do jaké míry je přímý přenos otázka zrežírování a výběru otázek i dotazovaných. O tom se ostatně vedou spory i v samotném Rusku – určitý výběr tu bude hrát svojí roli i s ohledem na to, že jde o PR.

Putin se vrátil z války

Na prvním místě je možné konstatovat to, co už ruská média psala před časem: Vladimir Putin „se vrátil z války“ a začal se více věnovat domácím problémům. Strukturou převládala domácí témata, která se týkala ekonomiky a krize, sociálních problémů Ruska, budoucnost Ruska v ekonomickém i sociálním ohledu. Naopak zahraniční politika Ruska a jeho postavení ve světě dostalo menší prostor než v minulých dvou letech. Je to logické s ohledem na to, že Rusko čekají parlamentní volby, ve kterých bude domácí politika v kontextu probíhající ekonomické krize dominovat. Navíc, hrany ukrajinské krize otupěly, i když k jejímu vyřešení je daleko a vývoj v Sýrii přivedl Rusko a USA ke společnému jednacímu stolu.

Putin v makroekonomickém tématu zachovával – jako ostatně vždy – mírný optimismus: s ohledem na růst HDP pro rok 2017, inflaci, nezaměstnanost a stav zahraničních rezerv Ruska i stavy obou rezervních fondů. Tato slova měla samozřejmě symbolický charakter – posílala signál optimismu a naděje, které byly bezpochyby zarámovány celou řadou Putinem přiznaných problémů.

Jiné téma už tak optimistické nebylo a je určitým deja vu stavu z 90. let – kdy šlo o nevyplácení mezd či jejich zpoždění o měsíce, které pořad nejednou řešil. Putin sice v pořadu vyzdvihnul fakt, že Rusko má relativně malou nezaměstnanost, ale pozorný posluchač si později musel všimnout jedné nuance. Daň za ní jsou totiž problémy s výplatami v řadě firem, které postihla ekonomická krize. Tyto problémy v Rusku byly jistě i v nedávné minulosti, ale je očividné, že se tento problém nyní stal častější, což Putin otevřeně přiznal.

Situace byznysu a nahrazování importů

Z ekonomického okruhu vyberu ještě dvě témata. Tím prvním je často skloňovaná otázka vztahů mezi státem a soukromým byznysem. Pořad ukázal na to, že rétorika a aspirace se často míjejí s realitou (a připusťme, že nejenom v Rusku). Soukromý byznys v Rusku, především ten menší a střední, stále drtí byrokracie a nejrůznější formy „prověrek“, které si „aktivní“ činovníci často mění v soukromý byznys (úplatky ve formě pokut). Putin řekl otevřeně, že v Rusku je stále mentalita „činovníků“, kteří si snaží pomocí byrokracie „zabezpečit rentu“ na úkor byznysu. Nicméně tvrdil také – ve snaze vyvažovat negativní pozitivním – že v poslední době došlo v tomto ohledu ke zlepšení a že počet nejrůznějších prověrek se snížil o jednu třetinu. Z pozvaných podnikatelů v sále optimismus příliš nesálal.

Druhým tématem je problém tzv. nahrazení importů ruskou produkcí, což je téma, které se na jednu stranu dotýká (absolutně akutní) restrukturalizace ruské ekonomiky, strategické bezpečnosti (v případě potravin například) a samozřejmě také protiruských sankcí. Jako stále nevyřešený se ukázal během pořadu problém ruské farmaceutické výroby, která je stále nedostatečná, díky regulacím státu také nerentabilní a závislá na západních komponentech. Ukázalo se také, že ruské podniky v zemědělské výrobě, které se snažily využít nové situace a zvýšit (s pomocí bankovních půjček) svojí výrobu, mají obavy z dalšího vývoje kolem protiruských sankcí. Jejich zrušení by je postavilo do konkurenční situace se západními firmami. Putin nicméně svoje spoluobčany ujistil, že zrušení sankcí proti Rusku není na pořadu dne.