V českém i zahraničním veřejném prostoru se poměrně často vyskytovala naděje, že sankce povedou k tomu, že Vladimira Putina odstraní buď ruští oligarchové, nebo dokonce obyčejní občané. Dle průzkumů se však nezdá, že by jeho popularita klesala, naopak. Před touto nadějí varuje v deníku New York Times i politický analytik Ross Douthat. Říká, že vojensky Putin na Ukrajině prohrává a jeho velikášské sny jsou prozatím u ledu, protože ruská vojska se stahují od Kyjeva. Má nicméně i menší cíle, u kterých se může zachytit, tedy území a zdroje, které získal a může je ubránit. „Ale měsíc ukrajinské odvahy a západní podpory uštědřily jeho ambicím velkou ránu,“ usuzuje analytik.

Co ovšem Putin podle něho neprohrává, je bitva o Rusko. Douthat zmiňuje právě naděje mezi politiky, které sice nejsou oficiálně vyjadřované (kromě Bidenova polského faux pas), ale formují postup vlád, že v Kremlu dojde ke změně režimu a že prohraná válka Putina odstraní a nastoupí někdo „rozumnější“. Ovšem, jak Douthat podotýká, i po sankcích a zaseklé vojenské operaci to vypadá, že Putin má podporu ruské veřejnosti a že ruský národ se cítí přesně tak, jak situaci popisuje, totiž nespravedlivě obklíčen a obležen.

Analytik přirovnává zvýšenou podporu Putina k té, které se dostalo Georgi W. Bushovi po atentátech z jedenáctého září. Douthat podotýká, že Putinův nejbližší okruh nikdy nevypadal, jako že se proti prezidentovi postaví, protože tito lidé mají v drtivé většině stejné pozadí a geopolitické smýšlení jako Putin a budou spíše bojovat do posledního dechu, než aby se proti Putinovi obrátili. Ale podle novinářky Faridy Rustamové se Putinovi podařilo přesvědčit i širší ruské elity, že jejich osud a sny jsou spjaty s Ruskem a budou je muset realizovat tam.

Douthat si samozřejmě uvědomuje, že v Rusku je disent potlačován, tudíž je nutné takové informace brát s rezervou. Ale podotýká, že takové chování by nemělo být překvapením. Některé prohrané války skutečně vedly k pádu režimu, například v Agentině po válce o Falklandy, ale sankce a ekonomická válka spíše sílu režimu podpoří. „Krátkodobě dodají nepřítele, na kterého je možné těžkosti svést místo vlastních špiček. A dlouhodobě podle vědecké literatury způsobují, že státy jsou více represivní a méně náchylné k demokratizaci,“ říká analytik.