Prvním přikázáním je „Nelži a nepodváděj! Nedělej ze sebe, co nejsi!“. Podle Frýborta totiž to nejcennější, s čím uprchlík může začít nový život, je dobré jméno a z něj plynoucí důvěra. „Nenič ji sobě ani jiným! Nediv se a nepohoršuj nad nevlídnými reakcemi, pakli sis ji zničil!“ píše Frýbort.

Druhým přikázáním je „Nepřenášej do hostitelské země své domácí vzteky a různice!“ „Perou se na ulicích Kurdové s Turky, Afghánci s Araby... Třeba na to mají právo. Ohlásili na úřadě demonstraci, i demonstrují, občas si navzájem rozbíjejí hlavy flaškami. Jde však kolem domácí člověk a zlobně si vrčí – pakáž jedna jako druhá, kdyby ji čert vzal! Komu záleží – a mělo by sakra záležet – na akceptaci většinovou společností, nečiň toho. Své předsudky a averze si spánembohem pěstuj mezi svými, na veřejnost s nimi ale nelez,“ vyzývá Frýbort.

Třetím přikázáním je „Nauč se jazyku!“ A i když se cizího přízvuku nezbavíš nikdy, lidé ti to nebudou předhazovat. „Spíš to shledají zajímavým, někdy i roztomilým,“ ujišťuje Frýbort.

Čtvrté přikázání zní „Nerozsévej kolem sebe svinčík!“

Páté přikázání je „Nechovej se vyzývavě!“ „Stroj se, jak se strojí lidé kolem tebe; svá zavinutí hlavy, pletené čepičky, roucha na paty si nos doma, když bez nich nemůžeš být, na ulici se s nimi neukazuj, chceš-li být přijat v zemi za hosta. Leda bys nechtěl; pak si ale musíš nechat líbit otázku, proč ses, k čertu, stěhoval někam, kde se ti nic nelíbí a kdečím se cítíš uražen,“ píše Frýbort.

Šesté přikázání je „Zapomeň na svou mužnou nadřazenost!“ „Ocitl ses v zemi, kde oboje pohlaví požívá nejen týchž práv, ale i téže úcty. Úkony denního života zde nejsou rozděleny na mužské a babské; hodíš-li – jak se nezřídka v uprchlických ubytovnách stává – na zem talíř s jídlem, jelikož se ti nezamlouvá, a odkráčíš, aby to po tobě uklidily ženské, bude to vnímáno jako projev ne mužnosti, nýbrž hovadství,“ vysvětluje Frýbort.

Celý text je ZDE