Vrátíme-li se ke dvěma procentům z HDP na zbrojení coby výsledku práce prezidentského expertního týmu, je namístě otázka, v jaké situaci navyšujeme náklady na zbrojení. Podle odhadu profesora Staňka, který je pravděpodobně nejlepším českým i slovenským odborníkem na hodnocení vývoje z hlediska bezpečnosti, by stačilo, kdyby se o 20 % snížily ztráty vzniklé šedou ekonomikou.

Kdyby se k tomu zlikvidovaly následky obchodu s drogami, majitelé cizích montoven platili daně u nás, kde jejich firmy stojí, vyřadily se takzvané daňové ráje a paraziti z politických neziskovek, měli bychom po problémech s financováním ozbrojených složek a nejen ozbrojených složek. Je ilustrativní, že Staněk, který byl poradcem několika slovenských premiérů, má zákaz vstupu do slovenské televize. U našeho centra cizácké propagandy značky ČT by určitě nedopadl lépe, přestože přednáší na univerzitách v řadě zemí, ministrům a jejich týmům a jeho knihy jsou beznadějně vyprodané.

Naše státní televize si zve k ohlupování obyvatel a zakrývání pravdy placené propagandistické tupany, polovzdělance a internetové opisovače, kteří mnohdy ani nevědí, o čem píší a mluví, zato rozumějí úplně všemu. Řada z nich se úspěšně předvádí na internetových serverech naprostými neznalostmi a bláboly, což bohužel odborně nepřipravení čtenáři neodhalí a stávají se oběťmi lobbistické propagandy podřadné úrovně s výsledkem celkového hloupnutí národa. Zároveň občané nejsou ani informováni o zásadních aktech zahraniční politiky, počínaje zveřejněním překladů všemožných smluv, deklarací paktů a impactů, které nás mohou doslova životně ohrožovat, viz poslední článek. O referendu jako základním faktoru praktické demokracie nechtějí vládní ani opoziční politici až na výjimky ani slyšet.

Když zbrojit, tak smysluplně a efektivně

Osobně bych nebyl proti dozbrojení či přezbrojení naší ostudně zanedbané armády, což je ostatně práce především pro náčelníka generálního štábu. Vůbec mu to nezávidím, zvláště po jeho předchůdcích. Nicméně ten současný se zdá být lepší a je třeba akceptovat fakt, že je v obtížné pozici mezi politikou a armádou a jaké má nad sebou politické, odborné a místy i morální giganty a vlastence. Národní úřad pro vyzbrojování stihl zlikvidovat Stropnický, přičemž to evidentně nikomu nevadí. Nezávislý a odborný orgán státní správy, který by připravoval a kontroloval vyzbrojování armády a policie, případně další státních ozbrojených složek, vůbec neexistuje. Ministři obrany byli jedna velká přehlídka diletantství, nicméně někteří měli aspoň schopné poradce. Bohužel některým z nich nepomohly ani mozky poradců.

Naše armáda stejně jako ostatní v EU a NATO nemá praxi z hlediska vedení klasického konfliktu velkého rozsahu po dobu třiceti a více let. Veškerá energie a finance byly věnovány zahraničním misím v islámských a afrických zemích. I pro jejich obhájce je obtížné najít nějaké pozitivní výsledky. Z Afghánistánu už odešli Britové i Francouzi a nikdo neprotestoval. Hlavním důvodem odchodu britské armády byl fakt, že jejich týmy EOD (pyrotechnici), které patří ke světové špičce, přestaly zvládat boj s nástražnými výbušnými systémy.

Za jediný pozitivní efekt lze označit výcvik vojáků v boji s ozbrojenými teroristickými bandami v městské a vesnické aglomeraci a nepřehledném terénu. To se může hodit i doma, jestliže se splní předpoklady bezpečnostního dopadu afroislámské invaze do Evropy, podporované OSN a EU, viz plížící se migrační pakt.

Prakticky nemáme zálohy, které by měly představovat několikanásobek vojáků v činné službě (nikoli ty necelé dva tisíce nadšenců), a pomalu ani koho povolat v případě, že bude naše profesionální armáda vybita v boji, což je ve válce logické. Rovněž není kým doplnit policii, která se v případě občanské války po afroislámské invazi, případně v situaci rozvratu v době jaderné války v Evropě, nevyhne ztrátám. Naše demokratické, inkluzivní a multikulturní školství prosáklé propagandou sexuální úchylnosti a boje proti vlasti a rodině vyprodukovalo z 80 % nepoužitelnou generaci, která je fyzicky i morálně slabá, technicky neznalá, zdrogovaná, nemá žádnou motivaci a většina z nich pomalu neumí číst, zato umí místo logického myšlení pouze šmrdlat po tabletu. Kdysi byli nejlepší vojáci zemědělští mechanizátoři. Kolik jich dnes máme? Z něčeho takového se nedají udělat vojáci a staré ročníky nebudou ochotny táhnout do jakési cizácké války pangermánů na východě. Ostatně pro nějaké zálohy ve smysluplných počtech nemáme ani výzbroj a vybavení.

Po téměř třiceti letech máme zastaralé dělostřelectvo, téměř chybějící protileteckou obranu s muzejními radary. Bojová vozidla pěchoty na úrovni osmdesátých let minulého století, několik pojízdných tanků. A našlo by se toho víc. Když zbrojit, především smysluplně a efektivně. Armádu používat především k obraně vlastní země, případně jako podporu resortu vnitra při pomoci obyvatelstvu a jeho ochraně. Zde nelze v záchvatech pacifismu zapomínat, že zbrojařský průmysl je obvykle vpředu jak z hlediska technologií, tak přidané hodnoty produktů. Rozhodně je přínosnější a perspektivnější investovat do zbrojařského průmyslu než do politických neziskovek.

Máme-li investovat do zbrojení, je třeba směřovat většinu financí do domácího obranného průmyslu, tedy jeho zbytků, a to jak z hlediska výroby, tak služeb. Je třeba prosadit, aby se akvizice realizovaly jako produkce, nebo s výrazným podílem domácího průmyslu (pokud již nejsme schopni některé systémy nebo jejich části vyrábět), což zajistí pracovní místa, případný transfer technologií, daně a rychlou možnost servisu a oprav. Dominantní je z tohoto hlediska holding CSG, jehož součást tvoří Tatra a několik dalších firem, například Excalibur, RETIA a ELDIS. Holding, který má nezanedbatelnou civilní produkci, je navíc systémově propojen na slovenský obranný průmysl, což rozšiřuje spektrum nabídky.

Přes opakované pokusy konkurence se nepodařilo holding zlikvidovat, ani s pomocí státní správy. Dále jsou zde historické a velké společnosti Aero Vodochody, Česká zbrojovka Uherský Brod, Sellier a Bellot Vlašim, Explosiav Opatovicích, obchodní společnost OMNIPOL. Dále střední a menší funkční výrobci, například PBS Velká Bíteš, Prototypa, Gumotex, AURA, BAE Systems-česká divize, BOIS Filtry, DASTA, EVPÚ Defence, EGO Zlín, ERA, MarS, ICZ, LEDIC, LPP Praha, MESIT, MPI, STV, SPEEL, SVITAP, SVOS, URC, VR Group, Tesla, T-CZ, ZEVETA Ammunition, Let Kunovice, ale rovněž státní/armádní podniky a pracoviště VOP CZ, LOM, armádní výzkumná pracoviště v Praze, Brně, Vyškově a Slavičíně, armádní opravárenská a logistická pracoviště v Bohdanči, Týništi, Štěpánově, Jaroměři a Klatovech a v neposlední řadě Univerzita obrany.

Větší část podniků, které se zčásti nebo plně zabývají vývojem a výrobou takzvaného speciálního materiálu, případně jeho obchodní a exportní realizací podle zákona číslo 38/94 Sb., je soustředěna do Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, přičemž kontroly z hlediska mezinárodních dohod, exportu a importu realizuje Licenční správa Ministerstva průmyslu a obchodu. Omlouvám se těm, které jsem opomněl a nejmenoval. Jde jen (!) o to, vlastní kapacity správně a efektivně využít a nepreferovat se všemožnými výmluvami jiné a dražší dodávky produkce a služeb s tím, že se čeká nějaké kapesné.

Je třeba realizovat dlouhodobou a smysluplnou plánovitou vyzbrojovací politiku, přičemž například americké ozbrojené síly plánují na padesát let dopředu. Reálně jde o kombinaci akvizicí nových zbraní, zbraňových systémů a dalšího materiálu, takzvaného speciálu, a modernizaci starších zavedených vzorů. Tak se to dělá například v USA, které stále vedou z hlediska vojenských technologií. Jedná se o systémový program předem připravených modernizací. Nelze při zavádění nových typů bezhlavě vyprodávat pod cenou starší, které se mohou modernizovat s využitím pro zálohy a zavedené vzory munice. Zde je vzorem právě CSG modernizacemi samohybných kanonových houfnic DANA, tanků T-72 a další techniky.

Novou výzbroj, především zahraničních vzorů, totiž prakticky nejsme schopni v případě bojových ztrát nahrazovat, a dokonce i dodávky náhradních dílů jsou dlouhodobým problémem a trvají v některých případech déle než rok. Jsou dokonce firmy, obzvláště jedna, která vynakládá s využitím právnických kliček větší úsilí se ze smluvních závazků leteckého servisu vymanit, než je realizovat, a to se jedná o stovky milionů, přičemž to poškozuje například naše dopravní letectvo. Počty armády a její výzbroje jsou z hlediska rozměru našeho území tak ubohé, že modernizovaný materiál pro zálohy je více než potřebný. Nelze popřít, že by bylo vhodné postupně postavit třetí brigádu. Přezbrojování nelze řešit svazáckou kampaňovitostí a vršením chyb.

Hlavními přezbrojovacími programy AČR jsou v současnosti pásová bojová vozidla pěchoty, víceúčelové vrtulníky, terénní automobily pro speciální jednotky, kolové obrněné transportéry TITUS, radary středního dosahu, nové dělostřelecké systémy, celkové posílení protivzdušné obrany a realitou je potřeba nových tanků. Vrtulníky jsou tak široké téma, že bude vhodné se jimi zabývat v samostatném článku při hodnocení letectva, které představuje 60 % palebné síly na bojišti. V současnosti jsou reálné z hlediska požadavků pouze dva americké a jeden evropský typ. Otázkou rovněž je, zda se mají systémově vyřadit bitevní vrtulníky a nechat pouze víceúčelové, což někteří specialisté považují za chybu, stejně jako vyřazení raketometů z našeho dělostřelectva před několika lety.

Z hlediska pásových bojových vozidel pěchoty zůstávají v soutěži tři typy, a to ASOD od nadnárodní General Dynamics spolupracující v tomto případě s CSG, dále CV90 5 od BAE systems, která se opírá o svoji českou divizi, a Lynx německé společnosti Rheinmetall. Všechny podle výrobců splňují nebo by měly splňovat základní podmínky výběrového řízení, a to osm přepravovaných vojáků družstva/výsadku, dvoumístnou osádkovou věž, nabídku různých verzí a požadavek na poměr hmotnosti a výkonu. ASCOD a CV 90 se vyrábějí sériově, Lynx existuje pouze v prototypech. Dlouhodobě favorizovaný typ Puma od německé společnosti PSM přepravuje pouze šestičlenné družstvo, má pouze bezosádkovou věž a jen jednu verzi.

Dozbrojování specializovanými verzemi kolového obrněného transportéru Pandur II 8x8 se v podstatě dokončuje, nicméně vozidlo má ještě další potenciál. Pravděpodobně lze očekávat realizaci zakázky na kolové obrněné transportéry kategorie MRAP s vysokou odolností TITUS jako produktu spolupráce Tatra Trucks a Nexter. Přezbrojení těmito špičkovými vozidly bylo zdržováno s velkou pravděpodobností snahami konkurence zneužít politické tlaky a Národní bezpečnostní úřad k vyvolání malicherných bezpečnostních problémů, které se ukázaly jako liché, ne-li přímo směšné. Vzhledem k neopominutelnému růstu ohrožení teroristickými útoky a celkovému zhoršení vnitřní bezpečnosti v EU následkem afroislámské invaze by bylo vhodné zařadit takové obrněné transportéry rovněž do výzbroje policie. Dosáhlo by se unifikace z hlediska jak zavedených vzorů, tak oprav.

Aktuálně je nejasná situace z hlediska terénních operačních vozidel, zjednodušeně terénních automobilů se zvýšenou odolností, především pro potřeby speciálních sil. Podle resortem obrany dosud oficiálně nepotvrzených informací, které se šíří na internetu, nesplnilo vozidlo Perun společnosti SVOS zcela požadavky zadavatele. Důvodem je údajně především vysoká hmotnost, která má vliv na další parametry. Před několika lety bylo odmítnuto aktuálně nejlépe hodnocené vozidlo této kategorie, Jackal z Velké Británie, pro extrémní cenu a neřešitelnou situaci z hlediska oprav. V současnosti neuspělo z hlediska výběrového řízení vozidlo z VOP CZ pro vysokou cenu. Novinkou je terénní operační vozidlo Gepard společnosti Dajbych využívající osvědčený podvozek společnosti Toyota. Někteří specialisté jsou toho názoru, že naše speciální síly zadaly v podstatě nesplnitelné požadavky, stejně jako tomu bylo z hlediska výběrového řízení na vrtulníky.

Situace z hlediska dělostřelectva, které zajišťuje v normální armádě 30 % palebné síly na válčišti, je doslova mizerná. Existují tři možnosti zvýšení bojové hodnoty osamělého pluku, dříve brigády, v Jincích. Modernizace současných systémů DANA, přičemž existují hotové vzory Zuzana a Eva na Slovensku. Dále nákup nových dělostřeleckých systémů a v neposlední řadě smysluplná kombinace nákupu a modernizace, byť je celkově dražší, protože potřebujeme i výzbroj pro vycvičené zálohy a možnost využití velkého množství skladované munice. Jenže z hlediska systémovosti a kvality prostě nelze přehnaně škudlit. Staré systémy se navíc mohou používat k výcviku v ostré střelbě. Výběr nových typů je omezený a zásadní otázkou je, zda bude požadován kolový, nebo pásový podvozek. V případě dělostřelectva není zcela nutné, aby bylo schopné přímo doprovázet tanky v terénu jako například bojová vozidla pěchoty. Ze zahraničních kolových typů se jako nejvhodnější jeví švédský Archer, který je plně automatizovaný a zajišťuje pancéřovou ochranu obsluhy při střelbě. Pro nasazení v těžším terénu existuje studie k jeho vybavení podvozkem Tatra 8x8. Z pásových typů by byl reálný pouze americký M109 v poslední verzi Palladin.

Opravdovou ostudou je protiletecká obrana. Naše republika je tisíc kilometrů od ruských hranic, přičemž na východ a sever ji kryjí hory, na jih Dunaj. Má navíc netankový terén. Ruské tanky na našem území patří do říše bujné fantazie válečných štváčů. Pokud by došlo k válce s Ruskem, největší ohrožení lze očekávat shora ve formě leteckých a raketových úderů. Přitom máme k obraně celého státu včetně velkých měst a jaderné elektrárny a celé infrastruktury jeden raketový pluk, dříve brigádu, ve Strakonicích s naprosto nedostatečnými počty zastarávajících systémů KUB z osmdesátých let minulého století. K tomu moderní, účinné a vysoce hodnocené dvojúčelové přenosné raketové systémy BRS70. Systémy KUB je třeba zásadně modernizovat, nebo lépe nahradit systémy s potřebnými takticko-technickými parametry, což je opět téma na samostatný článek.

Zároveň dochází na Seznamu k diletantským útokům na zavedené systémy RBS70 a doplnění jejich počtů, s cílem nahradit je typem Mistral od společnosti Nexter, původní výrobce Matra. Rádoby odborníci, kteří plní internet záplavou diletantských nesmyslů, a dokonce propagandy, jsou placeni konkurencí, přičemž ani nechápou, že se jedná o dvě kategorie přenosných raketových systémů/kompletů, přičemž RBS lze řadit mezi systémy, zatímco Mistral mezi lehké přenosné komplety, jako Stinger, Igla nebo Strela 2, která pomalu dosluhuje. V podstatě by se uplatnily vedle sebe, jenže to autorům při jejich notně omezené odborné erudici nedochází. Problém Seznamu je bohužel v tom, že tam chrlí svoje nápady kdekdo a nikdo nekontroluje, zda mají takové produkty hlavu a patu, takový informační bazar či hrabárna. Soukromé přednosti hereček, více či méně cinknuté zpravodajství odkudkoli, psí žrádlo, reklamy, historie od nehistoriků, názory pisálků, vaření, propaganda, něco reality a zároveň blafy kdejakého diletanta placeného kdekým. Vybere si každý, nicméně odborných informací minimum a pravda je mnohdy v nedohlednu, především v otázkách vojenství a bezpečnosti.

Součástí obrany proti úderům shora jsou různé senzory schopné detekovat a sledovat cíle ve vzduchu a navádět protiletecké, případně protiraketové systémy. Komplety jsou obvykle pouze samonaváděcí. Aktuálně jsou z nové domácí produkce ve výzbroji radar menšího dosahu RETVIS a pasivní systém Věra. Z hlediska akutně potřebných radarů středního dosahu, které mohou pracovat pro potřeby jak letectva, tak protiletecké obrany, proběhlo opět téměř komické výběrové řízení s několika peripetiemi, kam evidentně vstupovaly různé politické lobby. Nakonec bylo rozhodnuto koupit dvojúčelový radar středního dosahu MADR. Nejlépe uspěl izraelský typ MMR, který je součástí i taktické protiraketové obrany a praxí prověřeného systému Iron Dome. Spolupracujícím podnikem, který má vyrábět část finálního radaru, je praxí prověřená pardubická společnost RETIA.

Opět pravděpodobně z důvodu tlaků konkurence došlo k zastavení již dohodnuté a odborníky doporučené akvizice systémem vláda – vláda, který je nejtransparentnější a nejlevnější. Důvody se opět ukázaly jako vykonstruované a odborníci je zamítli. Nicméně přes opakovaná slavnostní vyjádření prezidenta, premiéra a ministra obrany celý projekt opět stojí a objevují se kuloární informace, že akvizice se jen oddaluje, aby se napomohlo konkurenci, která je napojena na politické lobby. Na druhé straně posloucháme každý den propagandu, jak nás ohrožuje Rusko, přičemž realitou je z vojenského hlediska právě úder shora. Do budoucna nelze vyloučit ani nákup jednoúčelových radarů velkého dosahu, protože je třeba posilovat schopnosti z hlediska strategické protiraketové obrany. Aktuálně máme z hlediska obrany proti leteckým a raketovým úderům doslova holý zadek.