Rakouský ústavní soud posoudil stížnost, kterou k soudu podal šéf strany Svobodných Heinz-Christian Strache 8. června 2016. V ní si Svobodní stěžovali na nesrovnalosti a volební manipulace při druhém kole voleb. V pátečním verdiktu soud sice neuznal řadu námitek Svobodných, ale konstatoval formální nedostatky či nesrovnalosti ve 14 volebních okrscích. Ty se měly týkat asi 70 tisíc korespondenčních hlasů, což je číslo vyšší než rozdíl mezi Norbertem Hoferem a Alexandrem Van der Bellenem.

Protože jen korespondenční hlasování není možné opakovat, budou se opakovat celé prezidentské volby ve druhém kole. Proti sobě se znovu postaví Norbert Hofer za Svobodné a Alexander Van der Bellen, bývalý předseda strany Zelených. Van der Bellen získal v druhém kole jen o asi 30 tisíc hlasů větší podporu než jeho protikandidát Hofer.

Jak informoval list Der Standard, v rakouské minulosti došlo k opakování voleb v Rakousku jenom dílčím způsobem (v některých okrscích), a to v letech 1970 a 1995. V obou případech se ale volby opakovaly jenom částečně. Opakování celých voleb je v Rakousku novinkou.

Verdikt a první reakce

Podle slov předsedy Ústavního soudu Gerharta Holzingera, který rozsudek zveřejnil, neudělalo rozhodnutí soudu z nikoho vítěze a z nikoho poraženého, protože jeho cílem bylo: „Posílit důvěru v právní stát a v demokracii.“ Podobně se vyjádřil také odstupující prezident Heinz Fischer. Fischer rozhodnutí komentoval se slovy, že Rakousko prošlo testem demokracie, zatímco nový kancléř Christian Kern volal po tom, aby se rozhodnutí nestalo otázkou emocí.

Z dalších reakcí si lze všimnout reakce z tábora Alexandra Van der Bellena. Jeho volební manažer Lothar Lockl vyjádřil připravenost jeho týmu na třetí kolo voleb, ze kterého podle něj vyjde Van der Bellen znovu vítězně. Kandidát Svobodných Norbert Hofer očekává podle vlastních slov „ostrou, ale krátkou“ předvolební kampaň. Vyjádřil se i k tomu, že bude ve stejné chvíli z funkce předsedy parlamentu zastávat funkce prezidenta republiky v kolegiu tří předsedů Národní rady. Hofer slíbil, že dokáže, že umí být nadstranický a nebude míchat role kandidáta a dočasného zastupování prezidenta.

Konečně Hoferův protikandidát Van der Bellen v rozhovoru s novináři po zveřejnění pátečního verdiktu vyjádřil přesvědčení, že dokáže vyhrát i podruhé. Jistotu podle jeho slov mu dává skutečnost, že má podporu lidí různých tříd, politických stran a věkových kategorii.

Bulvární Kronen Zeitung si všiml poněkud zvláštní situace, která vyplývá z rakouské ústavy titulkem „Nyní je Norbert Hofer spolkovým prezidentem“, k čemuž ale dodal „Aspoň prozatím“. Kolegium tří předsedů Národní rady (Rakousko má celkem tři předsedy NR: prvního, druhého a třetího) bude muset po 8. červenci, kdy končí mandát současného prezidenta, plnit ústavní roli prezidenta – podepisovat zákony a také účastnit se reprezentačních událostí, spojených s úřadem. Jak list uvedl, tato situace není tak úplně neobvyklá. Nastala například v roce 1974, když v úřadu zemřel prezident Franz Jonas. Podobně i při náhlé smrti Thomase Klestila v červenci 2004 vykonávalo kolegium, sice jen na krátkou dobu, jeho funkci. Tehdy byl už ale Heinz Fischer zvoleným prezidentem země.

Nedbalá republika

K tématu se také během pátečního odpoledne a večera objevily první komentáře v hlavních rakouských denících. Většina z nich se zaměřila na odhalené nedostatky při volbách, které k jejich zrušení vedly.

Komentátor listu Der Standard Gerald John k rozhodnutí ústavního soudu napsal, že ústavní soud nenašel žádné příklady manipulace, ale přesto nařídil opakování voleb, protože právo volit je základem demokracie. Van der Bellen potřebuje „férové vítězství“ a verdikt se opíral o to, že nesrovnalosti mohly ovlivnit výsledek voleb. Jak dále John píše, argument předsedy soudu o tom, že verdikt nemá svoje vítěze a poražené zní trochu naivně. Podle něj bude příležitostí k triumfu Svobodných a jejich další anti-establishmentové kritice. Nicméně, jak dodal nakonec, rozhodnutí ústavního soudu ukázalo, že jeho soudci nejsou ničí loutky. A to i přesto, že jejich jmenování je v Rakousku zase otázkou rozdělení „prostoru“ mezi lidovci a sociálními demokraty.

Johnova redakční kolegyně Alexandra Föderl-Schmidová komentovala celou kauzu s tím, že nově vzniklá situace ukazuje na to, že Rakousko potřebuje reformu volebního zákona. Podle ní je nedbalost a laxní přístup k zákonu problémem, který soudci ústavního soudu nemohli ignorovat.

Jak dále píše, bylo rozhodnutí soudu a jeho trvání na dodržení zákonů správné. Rakousko se znemožnilo v zahraničí a jeho volby budou pod větším zahraničním dozorem, píše dále šéfredaktorka listu Der Standard. Rakousko je jejími slovy „nedbalá republika“, kde došlo k pochybením ve volebním procesu ve 14 z 20 volebních okrsků. Nicméně ústavní soud prokázal, že je nezávislou institucí, která funguje a rozhodl dobře. Tato celková situace podle ní vede k úvahám o nové úpravě volebního zákona včetně úpravy korespondenčního hlasování tak, aby bylo zcela zabráněno manipulacím.

Politicky je země v mlhách

Komentátor Die Presse Florian Asamer je toho názoru, že zatímco soud rozhodl jasně a transparentně z hlediska práva, nachází se republika politicky v mlhách. Slova soudce Holzingera o tom, že verdikt nezná ani vítěze ani poražené podle Asamera neplatí. Jediný, kdo v celé věci neztratil, je ústavní soud, který posílil svoji důvěryhodnost. Jinak se jedná o prohru pro všechny, a to především z politického hlediska. Asamer také kritizoval ministra vnitra Wolfganga Sobotku za to, že za nedbalé volby nepřijal odpovědnost. Teď je podle jeho názoru velkou otázkou, o čem budou následující opakované volby a jaká témata se při nich budou vlastně řešit, či jestli půjde o to, co nazval jako „kampaň duchů“.

Šéfredaktor deníku Wiener Zeitung Reinhard Göweil se ve stručném komentáři pozastavil nad nedbalostí ve vztahu k zákonům v Rakousku a nad důsledky pro reputaci Rakouska. Citoval přitom slova vicekancléře Mitterlehnera, který řekl, že Rakousko potřebuje novou kulturu ve vztahu k zákonům. Podle komentáře je nynější situace příležitostí ke změně zákonů a určitým reparátem. Zákony by měly být jasné a neumožňovat různou interpretaci, která pak vede mimo jiné k podobným nedbalostem.

Hofer by měl rezignovat a být jen kandidátem

Také komentátor Kurieru Josef Votzi došel k názoru, že verdikt je důkazem toho, že Rakousko je funkční právní stát s nezávislým ústavním soudem. Svobodní kritizující prohnilost rudo-černé spolupráce (soc. dem. a lidovci) přišli o jeden argument. Nicméně druhá šance pro Hofera je „politicky absurdní“, ale právně podložená, myslí si komentátor.

Jeho kolega Stefan Kaltenbrunner kritizoval fakt, že Hofer bude v době kandidatury zároveň zastávat roli v kolegiu, které má prezidenta zastupovat. Kaltenbrunner napsal, že se jedná o právně nenapadnutelnou, ale morálně nepřijatelnou situaci. A že by měl Hofer kvůli volební kampani odstoupit z funkce třetího předsedy Národní rady. Zvlášť, když se jeho Svobodní prezentují jako zastánci demokracie, píše Kaltenbrunner dále.

Hofer sice takovou rezignací riskuje, že přijde po volbách o funkci, ale jakýkoliv jiný postup by byl slovy Kaltenbrunnera „nekonzistentní, ne-li neslušný“.