„Když dojde v průmyslu k nekvalitní produkci, někdo za to odpovídá. V justici však špatné kroky nemají odpovědnost,“ říká Renáta Vesecká, známá advokátka a někdejší nejvyšší státní zástupkyně. V nedávném rozhovoru se ostře opřela do systému, který podle ní nevyžaduje osobní zodpovědnost od soudců a státních zástupců za chybná rozhodnutí. „Ministerstvo spravedlnosti by o tom mělo hovořit, protože rozhoduje o náhradách škod za špatná rozhodnutí. Ta čísla narůstají obrovským způsobem,“ varuje.

Vesecká upozorňuje na závažný problém s rozdílnými rozsudky v obdobných případech. „Vidíme případy, kdy je u soudu prvního stupně vynesen osmiletý trest, zatímco odvolací soud, takřka bez změny důkazů, obviněného zprostí viny,“ podotýká a dodává, že podobné nekonzistentní rozhodování snižuje důvěru veřejnosti v justiční systém. Taková nekvalitní rozhodnutí dle ní neznamenají, že by někdo zákon porušil, ale spíše poukazují na nízkou kvalitu a nedostatečné znalosti či opakované prosazování chybných názorů.

„Odlišit právní názor od nekvalitní práce je složité, ale právě proto se jedná o problém, který by měl být řešen,“ dodává. Podle Vesecké je nutné zavést systém, který by dokázal identifikovat opakované chyby a zajistit jejich nápravu.

V současné době podle Vesecké neexistuje žádná struktura, která by dohlížela na kvalitu rozhodování a práci představitelů justice jako celku. „Ani novela zákona o státním zastupitelství tuto problematiku neřeší,“ kritizuje. Současná novela se zaměřuje pouze na funkční období a jmenování vedoucích státních zástupců, což podle ní řeší spíše otázku odvolatelnosti a případných vazeb, které si vedoucí státní zástupci mohou vytvořit. „Toto však skutečně není problém, který by měl být prioritně řešen,“ říká.

Inspiraci vidí Vesecká v zahraničních systémech, například v Itálii, kde funguje systém, ve kterém práce státních zástupců podléhá hodnocení nezávislé rady zkušených odborníků. „Dvacetičlenná rada posuzuje práci jednotlivce jako celek, a pokud zjistí, že dlouhodobě vykazuje nesprávný názor na posuzování věcí, může dojít k přeřazení na nižší stupeň nebo k jeho odchodu z justice,“ uvádí.

„Samozřejmě, omyly se mohou stát, jsme jen lidé,“ připouští Vesecká a vysvětluje, že systém víceúrovňového rozhodování je právě pro tyto případy důležitý. Ale pokud je opakovaně zjištěno pochybení, opakovaně rušené rozsudky či osvobozující rozhodnutí, měla by být vyvozována osobní odpovědnost. „Domnívám se, že by se to mělo odrazit ve fungování takového člověka v justici,“ říká. Podle ní by měl existovat mechanismus, který by dokázal zachytit opakující se chyby a zabezpečit, aby osoby, které dlouhodobě chybují, čelily důsledkům.
Vesecká vyjadřuje jasný apel na českou justici: Je třeba otevřít diskusi o tom, jak nastavit systém osobní odpovědnosti soudců a státních zástupců, aby nedocházelo k chybám, o kterých se často mlčí. „Jsem pro, aby bylo nalezeno řešení odpovědnosti za vadná rozhodování, nikoliv nezákonná, ale pochybná, která vedou například k soustavnému rušení,“ uzavírá.

Podle Vesecké je změna nezbytná nejen pro důvěru veřejnosti v justiční systém, ale i pro zlepšení kvality práce uvnitř samotné justice. Tento rozhovor s odbornicí, která velmi dobře zná prostředí české justice, může být prvním krokem k nutné reformě, která by do budoucna mohla zabránit opakovaným justičním pochybením a přinést zodpovědnost tam, kde dosud chybí.