Hned ze začátku ruské agrese na Ukrajinu byl Václav Marhoul, režisér filmu Tobruk nebo Nabarvené ptáče a major armády České republiky v záloze, jedním z prvních, kteří se přihlásili, aby mohli Ukrajině pomoci, ale byl odmítnut ukrajinským velvyslanectvím. Bylo mu řečeno, že více pomůže, zůstane-li v České republice a pomůže při shánění finančních prostředků, uvedl režisér v pořadu K věci pro CNN Prima News. Marhoul měl dále možnost podat oficiální žádost prezidentské kanceláři, neudělal to však z podezření, že by jeho údaje mohly padnout do rukou ruské ambasády. „Měl jsem obavy, že všichni ti lidé, co se nahlásí Hradu, tak jejich jména, adresy, a tím pádem spojení na vaši rodinu – ohrožení vaší rodiny, bude předáno ruským zpravodajským službám,“ vysvětluje své znepokojení Marhoul a dodává, že vnímá nutnost postavit se zlu a říká, že není možné, aby si stát násilím mohl přivlastnit cizí území – to se dle jeho slov naposledy dělo za Adolfa Hitlera.

Solidarita s Ukrajinou je podle Marhoula stále vysoká. Sociální sítě a mediální prostor jen vytvářejí dojem, že tomu tak není. Moderátorka pořadu na to namítá, že podle průzkumů a dat z CVVM je minimálně polovina českého národa k vládní pomoci Ukrajině „vlažná“. Jako příčinu tohoto jevu major označuje Andreje Babiše, který toto téma do veřejného prostoru v rámci komunálních voleb jako první vnesl, když začal tvrdit věci typu „stát se nestará o české občany“ a „stát pomáhá ukrajinským uprchlíkům“. „Myslím si, že to byla nebezpečná lež, která se samozřejmě rychle uchytila a zakořenila,“ říká Marhoul a uvádí, že na pomoc uprchlíkům, mezi kterými jsou převáženě ženy a děti, jdou pouze 1,2 procent státního rozpočtu, což sám přepočítává zhruba na osm piv z výplaty 30 tisíc korun. Vláda to však neumí dostatečně dobře lidem zdůrazňovat, s komunikací má dle jeho slov dlouhodobý problém. Chybí zprostředkování ucelených informací o vládních krocích.

Únavu z války, která se vede již přes rok, vnímá jako lidskou přirozenost. „Podle mého osobního názoru ta válka bude trvat tak ještě dva nebo tři roky určitě,“ uvádí s tím, že by se Rusko nemělo podceňovat. Ruský státní rozpočet se teprve tento rok dostal do minusu, který se však bude pravděpodobně prohlubovat. Neměly by se podceňovat ani jimi používané zbraně, Marhoul naráží třeba na použití tanků T-34 z druhé světové války. „Rusové vždycky bojovali ne kvalitou, ale kvantitou a to zůstává. Pro Putina je nemyslitelné tuto válku vzdát,“ říká Marhoul, Putin se svého plánu ovládnout Ukrajinu nevzdá.

Postup ruské armády u Bachmutu je podle Marhoula minimální, odhaduje Marhoul vzhledem k tomu, že ukrajinské jednotky stále ovládají západ města. Vojenští experti se navíc shodují, že dobytí města nemá strategický ani taktický význam, proto i kdyby byl Bachmut Ruskem dobyt, nic se nestane. „Ukrajinská armáda tam tvrdě bojuje jen proto, aby Rusy v maximální míře oslabila a způsobila ztráty. Město samotné nehraje jakoukoliv roli,“ míní.

Jaké jsou ukrajinské plány na ofenzivu major netuší, nepřekvapilo by ho ale, kdyby vypukla v létě. „Fascinuje mě, jakým způsobem jsou Ukrajinci schopni mlžit,“ prohlašuje Marhoul. V tom, co Ukrajina udělá, se nikdo nevyzná, a to je podle Marhoula ukrajinským úmyslem. „V rámci vedení bojových operací si myslím, že mají navrch Ukrajinci,“ porovnává major propagandu a „mlžení“ Ruska a Ukrajiny. „Jejich narativ je více účinný, ale jinak to je padesát na padesát. Ruská propaganda je samozřejmě daleko efektivněji cílena na ruské obyvatelstvo.“

„Západ by měl navýšit zbrojní pomoc, a to zcela zásadně a výrazně, týká se to zejména pozemní vojenské techniky, to znamená obrněných vozidel a tanků,“ myslí si Marhoul, pomohlo by i dělostřelectvo a dodávky raket. Tyto tři aspekty by válečnou situaci mohly podle majora ovlivnit. Jestliže Západ nechce, aby se Čína stala skutečným přítelem a spojencem Ruska, nezbývá jim nic jiného, než diplomaticky s Čínou jednat, ne vyhrožovat. Číně může Evropa nabídnout hlavně hospodářský rozvoj.

V prezidentské kampani stál Marhoul za nynějším prezidentem Petrem Pavlem. Podle Marhoula Pavlovi pomohl při televizních debatách hlavně jeho vnitřní klid. S Pavlem tehdy objížděl po dobu osmi měsíců Českou republiku a vedl debaty s občany. „Za všechny ty desítky besed se nám stalo jenom dvakrát, že by tam skutečně byl kverulant. V obou dvou případech to byl opilec, který vykřikoval, jinak to bylo v pořádku,“ hodnotí Pavlovu kampaň.