V červnu nabyl rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové právní moci rozsudek, jímž bylo zkonstatováno, že hrabě Karel Des Four Walderode má nárok na majetky, které mu byly zkonfiskovány Benešovými dekrety.

Vdova po Karlovi Des Fours Walderode Johanna Kammerlanderová po rozsudku prohlásila, že je opožděn o 27 let. Rodina má podle soudu získat zpět panství, jehož hodnota byla vyčíslena na přibližně tři miliardy korun. „Kdyby se do toho tehdy nevmísila politika, patrně by to již asi bylo a můj manžel by ještě mohl mít radost si majetek převzít,“ uvedla.

U okresního soudu v Semilech by se nyní mělo rozhodovat o vrácení celkem 1 400 nemovitostí. Právník rodiny Walderode už státu i obcím přes média nepřímo vzkázal, ať nepodávají odvolání a případná dovolání, protože by to stejně bylo zbytečné.

Tomáš Hocke, starosta města Turnova, které bude restitucemi rodu Walderode dotčeno nejzásadněji, vyjádřil nad rozsudkem údiv a upozornil, že po 25 letech sporů už nežijí pamětníci, kteří by mohli o chování hraběte Walderode v době nacismu podat svědectví.

Takto byl případ hraběte Walderode vysvětlen divákům České  televize:

Rodina Walderode se domáhá vydání svého bývalého panství již od roku 1992. Jeho nárok však byl mnohokrát zpochybněn. Důvodem bylo mimo jiné i to, že měl proti sobě velmi zarputilého protihráče. Tím byl Josef Kunetka, bývalý místostarosta města Turnova, který měl o kauze dokonalý přehled. I po odchodu z komunální politiky se na kauzu zaměřoval, napsal o ní knihu a vedl občanské sdružení, které se ve věci angažovalo. Pan Kunetka, bohužel, v loňském roce v 87 letech zemřel. V roce 2013 ale pro web Krkonošského deníku přehledně dějiny celé kauzy shrnul.

CELÉ SHRNUTÍ KAUZY ZDE

Před jeho vzpomínáním dodejme, že hrabě Karel Des Fours Walderode se narodil v roce 1904. Vyrůstal na zámku Hrubý Rohozec. Prošel několika gymnázii, maturitu nakonec složil v České Lípě. Plných 12 let (1923–1935) pak studoval práva na německé univerzitě v Praze.

Za nacistické okupace českých zemí působil jako tlumočník z češtiny do němčiny. Podle zjištění historika Petra Stehlíka působil od roku 1941 jako příslušník čety vojenských tlumočníků, později byl přeložen pod Abwerh, německou vojenskou zpravodajskou službu. Právě v časech tohoto působení jsou největší pochybnosti o jeho činnosti. V roce 1943 odešel do civilu a následně tlumočil před vojenskými soudy.

Soudce Jaroslav Kneř, který soudil kauzu Walderode na Okresním soudu v Semilech, ale naopak v rozsudku uvedl: „Jako tlumočník na vojenském soudu v Praze dokonce Čechům pomáhal. Například jim dával rady nebo jim úmyslně něco špatně přeložil, aby se například vyhnuli nějakému postihu.“